Současná vláda a vládní koalice je u kormidla bohužel již téměř tři roky. Za tu dobu byl její politický život doprovázen takovým množstvím skandálů, že lze snad říci, že byly permanentní. A že to nebyly žádné maličkosti: ProMoPro, sKarty, nefunkční registr vozidel, nefunkční systém sociálních dávek, ministryně kultury přistižená při totální neznalosti problematiky svého úřadu, amnestie, letouny CASA, Drobil, Bárta, Bátora, Kocourek, transportéry Pandur, státní maturity, politická prostituce v podání Bratrstev kočičí pracky aktuálně pod názvy Věci veřejné a LIDEM. 

 

 

Všichni víme, že u nás zrovna nekvete politická kultura. Zatímco v každé normální demokracii politikové odstupují ze svých funkcí pro chyby nesrovnatelně menší, ba kvůli pouhému podezření, jímž by svou stranu mohli diskreditovat, u nás se tak neděje.

 

Je to mimo jiné vina a chyba médií. Namísto toho, aby politiky média nemilosrdně cupovala, je jejich kritika úplně jalová, pokud vůbec nějaká. Žasnu nad tím, co projde současné „squadře“ jen proto, že je pravicová. Neumím si představit, že by média tolerovala sociální demokracii nebo druhdy vládě Jiřího Paroubka setinu toho, co toleruje nyní! Vztah médií k Nečasovu týmu je směsí servility, vlažné kritiky, nebo neutrálního konstatování. Média si bohužel neuvědomují, jakou medvědí službu tím dělají voličům i vládě samotné.

 

Média zejména veřejnoprávní téměř rezignovala na svou veřejnou službu. Za přirozené bych považoval, pokud by poskytovala vyvážený prostor všem politickým subjektům. Pokud v médiích dostane prostor vládní či koaliční politik, který vysvětluje či obhajuje jakýkoli postup, krok, či názor, měl by dostat stejný prostor i zástupce opoziční politické strany. Z jeho úst by se voliči měli dozvědět, jak by s problémem naložil on či jeho strana. Volič by se pod vlivem sdělených informací mohl pohodlně rozhodnout, čí řešení považuje za lepší. V tom je přece smysl politické soutěže. Čtenáři, posluchači či diváci by měli tyto informace vyžadovat – neplatit prostě ta média, co je v tomto schématu nepřinášejí. Ano, lidé chtějí znát alternativy! 

 

Média, zvláště ta veřejnoprávní, by namísto současného neúnosně selektivního přístupu, kdy si vybírají, o kom budou informovat, o kom nikoliv a koho budou ostentativně ignorovat, měla povinně přebírat tiskové zprávy a informace, které jí politické strany poskytnou samy nebo v rámci brífinků či tiskových konferencí. 

 

Před třemi lety spatřila u příležitosti voleb do Poslanecké sněmovny světlo světa iniciativa „Vyměňte politiky“, doprovázená graficky vyvedenou zkratkou nohy, která politiky „vykopává“. Fajn, souhlasím. Nových, neokoukaných, odborně zdatných a skandály neposviněných lidí je třeba jako soli. Bohužel, občané se o nich nedozvědí, nemají možnost je porovnat se současnou mocenskou garniturou, jejíž představitelé plní stránky novin, televizní obrazovky a rozhlasový éter měrou až neúnosnou a spíše než zájem o sdělované vyvolávají ve čtenářích, divácích či posluchačích pocity nedůvěry anebo averze. Noví a neznámí politici holt „netáhnou“ právě proto, že jsou noví a neznámí.   

 

Uvědomme si, že ona permanentní informovanost o životě, názorech, záměrech i oponenturách politických stran by ušetřila i nemalé prostředky v předvolebních kampaních. Lidé by se o politické dění zajímali neustále a zejména přirozeně, nebyla by jim v nevstřebatelně zhuštěné formě nabízena právě jen před volbami. Nenadávali by na politiku, vnímali by politiky jako skutečné správce státu, které si sami vybrali, protože o nich věděli díky médiím co nejvíc. Ne jen o některých a ne jen něco.

 

Žádné seriózní – zdůrazňuji seriózní -  médium si nemůže dlouhodobě dovolit informovat o správě věcí veřejných falešně, nepravdivě, anebo vůbec. Spíše mi připadá, že mocným médiím současná politická hniloba vyhovuje, opravdová změna není žádoucí. Znají přece své pappenheimské. Nebo se bojí?