Dámy a pánové,

dovolte, abych Vás přivítal v historickém Španělském sále Pražského hradu na Vašem dnešním setkání, kterému jsem poskytl svou záštitu. Jsem rád, že zde mohu přivítat zahraniční hosty, kteří sem k nám přijeli, aby se spolu s odborníky z České republiky zabývali energetickou politiku a rozsáhlými změnami, které v současnosti probíhají v plynárenství a v evropské plynárenské infrastruktuře. Dovolte mi, abych promluvil jako neodborník na problematiku plynárenství.

Energetika je tématem diskutovaným, v mnohém i módním. Je i tématem často zneužívaným – politiky, byznysem i nejrůznějšími zájmovými skupinami a organizacemi. Je odvětvím, v němž se více než kdekoli jinde mísí rovina odborná, politická, zahraničně-politická, ale i navýsost ideologická. Vlády mají tendenci považovat energetické suroviny za „suroviny strategické“ a za klíčový faktor energetické bezpečnosti svých zemí, a proto se toky energií a jejich ceny neřídí jen ekonomickými hledisky. To je samozřejmě veliká chyba.

Je smutnou zkušeností, že je energetika jednou z nejvíce regulovaných oblastí hospodářského života. Je to odvětví, ve kterém se možná více než kde jinde politikům zdá, že je v něm role státu nezastupitelná, že tento sektor ekonomiky nelze ponechat trhu a že je nutné podřídit ho právě jim – moudrým politikům.

Omyly tohoto typu se neobjevují poprvé. Zkušenosti z jiných oblastí a z jiných historických okamžiků zejména nám, kteří jsme prožili komunismus, napovídají, že snaha nahradit, opravovat, vylepšovat trh vždy vedla k mnohem horším výsledkům než respektování neosobních sil trhu. Díky regulacím, intervencím státu, existenci státních monopolů a regulovaných cen se ekonomikou šíří falešné cenové signály, ekonomické subjekty činí mylná či neoptimální rozhodnutí, a je tak snižována efektivnost nejen energetického trhu, ale i celého hospodářství.