Druhé kolo prezidentských voleb postupně strhává masky jak kandidátů, tak i jejich příznivců a sponzorů. Fronty se vyhranily, cíle jsou viditelnější. Pro nás to znamená zřejmé nebezpečí, které hrozí: Karel Schwarzenberg, 1. místopředseda vlády panské koalice, se chystá dobýt Hrad.

Je třeba říci jasně: V této době krize není pro nás jiná volba, než Miloš Zeman. A nejen volba coby hlasování. Při pohledu na průběh kampaně je zřejmé, že se Schwarzenberg těší mnohem větší přízni médií, a to i těch, která doposud předstírala, že jsou téměř levicové. Je též vidět na naše poměry nebývalé množství finančních prostředků, a tedy i profesionálně zvládnutá kampaň. K ní patří i nevídaná vitalita knížete, která nápadně připomíná dynamiku Borise Jelcina těsně před jeho posledním vítězstvím.

Ale není třeba propadat skepsi. Většina lidí v této zemi už ví, co představuje pravicová vláda, a je připravena dát svůj hlas stranám levého středu a levice. Nepřivedla je k tomu propaganda, ale životní zkušenost. Teď jde o jediné: Dosáhnout toho, aby internetový, novinový a televizní příval polopravd a lží zmátl co nejméně občanů. To vyžaduje nejen hlasování, ale i aktivní zapojení do prozemanovské kampaně. Na centralizované, plánované propagační knížecí akce je nutné odpovědět decentralizovanou agitací lidí. Nečekat, co řekne štáb, neradit centru, co má dělat – pracovat samostatně. Máme několik posledních dnů. Už mnohokrát jsme prokázali, že jsme schopni jednat samostatně při vědomí jednotného cíle.