A omlouvám se, že možná budu i poněkud protivný. Předesílám k tomuto bodu, že já nepokládám poslaneckou imunitu - a senátorskou - prosím pro zkrácení, řeknu-li poslanec, vždy myslete, že říkám poslanec či senátor - nepokládám poslaneckou imunitu za jakousi výsadu. Poslanecká imunita vznikla v Anglii, v kolébce demokracie jako ochrana před zásahem moci, aby povolaní zástupci mohli přijet svobodně na zasedání. Poslanecká imunita je tedy ochrana mandátu před zásahem státní moci, aby zákonodárné sbory mohly svobodně pracovat.

S touto premisou na začátku pravím, že předložený návrh je v lepším případě zbytečný, v horším případě škodlivý. Vysvětlím proč. Zbytečný je podle mého mínění proto, že Sněmovna vydává, vydává dokonce možná ochotněji, než by musela. Systém tedy funguje, zdá se, že je nastaven dobře. Konzervativní zásada praví: "Není-li nezbytné učinit změnu, je nezbytné ji nečinit."

Důležité je podívat se, jaký je skutečný důvod, proč dnes tento návrh máme na stole. Ten návrh ostatně je identický, jako sněmovní tisk 760, to je ústavní návrh, je přesně doslova. Ocituji první větu z důvodové zprávy toho senátního návrhu, jestli si vzpomenu. Téma imunity poslanců a senátorů je dlouhodobě předmětem kritiky veřejnosti. Dámy a pánové, tak to je skutečný motiv, proč tento návrh máme na stole. A tomu se prosím říká populismus. To je čisto čirý populismus a nic jiného.

Tato Sněmovna přijala řadu populistických návrhů v zoufalé snaze vylepšit si u veřejnosti svou prestiž, která se pohybuje někde na úrovni uklízečky - údajně. Tak například - ledva jsme sem dorazili, snížili jsme si platy. Ocenil to někdo? Polepšili jsme si v očích veřejnosti? I kdepak. Co taková přímá volba prezidenta? Kde v důvodové zprávě byl vlastně jediný důvod, veřejnost si to přeje. Provedli jsme ústavní paskvil a nyní vy, kteří jste pro to hlasovali, já ne, s hrůzou přihlížíme, kde jaké krysy to vylézají z kanálů a derou se do sídla českých králů. (Potlesk napříč sálem.) Jednomu kouká přes rameno Lukoil, druhému Soukup s Chrenkem, třetímu Gazprom, no, pán bůh nám pomáhej. A polepšili jsme si v očích veřejnosti? Ani zbla. Aneb vlk zůstal hladov a koza je rozervána.

Quousque tandem vece? - Cicero v zahájení své slavné řeči proti Catilinovi. Jak dlouho ještě budeme odečítat zbožná přání ze rtů veřejnosti a ochotně je plnit? Quem ad finem? Kam až v tomto nadbíhání zajdeme? Jestliže se jednoho dne dozvíme, že veřejnost si přeje znovu zavést trest smrti, všeho necháme, hned sem spěcháme, ochotně ruku zvedáme? Jestliže jednoho dne zvíme, že valná část veřejnosti si přeje vylikvidovat - abych použil termínu jednoho českého prezidenta, který se údajně zasloužil o stát - vylikvidovat jistou část obyvatelstva - všeho necháme, hned sem spěcháme, ochotně ruku zvedáme? Já tedy ne. A neříkejme si, že se to nemůže stát. V minulém století se staly strašné věci, o kterých by si byl nikdo nepomyslil, že se mohou stát.