Koskuba (ČSSD): Poslední bitva vzplála?

Tak tu máme opět vládní krizi. Jsem rád, že už nás to tolik nevzrušuje. Stejně, jako Japonce mírné zemětřesení. Kdyby se totiž tam kdesi daleko na východě děsili každého otřesu země, tak by se z toho zbláznili.

Tím jsem však nechtěl říci, že vláda páně Nečasova kabinetu na zbláznění není. Jak taky jinak, je-li naverbována z toho, z čeho je. Ostatně podobný názor dala jasně na vědomí i obec voličská zrovinka nedávno - nejen v rámci pudu sebezáchovy. Je třeba si toho povšimnout, byť pro pana premiéra „tato dolní patra politiky“ nejsou údajně zajímavá. Chyba, velká chyba. Není však ani první, ani poslední. Ta chyba – pochopitelně. Ale soudím, že za opozičního politika při výčtu chyb jistě rád zaskočí blížící se sněm ODS. Osobně se divím, že si jeho trvání nenaplánovali na celý týden. Jistě by se po celou dobu měli o čem bavit.

Netěšme se však, že „je už vymalováno“. Bojím se, že do předčasných voleb nepůjdou. Jak už jsem zmínil jinde, máme přece takové české přísloví: „Kapři si sami rybník nikdy nevypustí“. Obávám se, že stejně se zachovají čeští kmotři.

A nejen oni. Třeba paní Peake si sice neumí spočítat a hlavně přiznat své miliónové příjmy. Proč taky? Což se do sněmovny jenom neprotáhla s halasným pokřikem o svatém boji proti podvodům, korupci? Pak s údajným cílem zachránit vládu s několika „svými“ otočila a dezertovala. Zda jenom za funkci, pocit důležitosti, nebo i nějakých těch 30 stříbrných, to není známo. Jenomže rozhodně si tato „rovná a férová“ dáma umí spočítat, že pád vlády znamená konec její politické dráhy. Slovo kariéra mi však v tomto konkrétním případě připadá až velmi noblesní.

Také je zde firma pana Bárty, Věci veřejné zvaná. I ona se pádem vlády přiblíží pádu vlastnímu. Do bahna zapomnění. To dějiny je jistě rády zapomenou tak či tak. Jenže čím se zbývající nejen prostí „zaměstnanci“ veverčáků budou živit? A mají již splaceny ty své „čudné“ půjčky? Obávám se proto, že šuškanda o možném chystaném dalším přesunu jistých zbývajících dušiček VV do koaličního tábora, nemusí být jen pouhou fámou. Již nám to jednou úspěšně předvedli. Navíc dle rozhodnutí jednoho vyššího spravedlivého a jistě objektivního nezávislého soudu, pan Bárta na půdě sněmovny korumpovat může. Tak co si přát více, ne? Je tohle všechno jenom náhoda? Je mi líto, že jim prostě nevěřím, ani když si náhle hrají na opozici. To jediné, co se mi na nich ještě líbí, je zřejmě již jen paní Klasnová.

TOP 09 taktně vynechávám. Svůj možný úkol splnila. Srazila ODS na kolena. Jak ostatně naoko velením pověřený kapitán sliboval v předvolebním klipu. Bohužel, díky vládnímu angažmá svých ministrů srazili na kolena i předlouhé řady „prostých“ občanů. Kdo však od páně Kalouskova týmu čekal něco jiného, byl velmi naivní. Možná by si chtěli na chvíli od vlády odpočinout. Vzhledem k určitým malérkům až průšvihům jim totiž jaksi právě nyní docházejí lidé. Tací, kteří by mohli když už ne schopnostmi, tak alespoň čistým štítem, padlé ministry nahradit. Voliči jim pochopitelně dochází také. Ale kdo by se těm divil, že? Zvláště když jim pan ministr financí Kalousek velkopansky vzkázal, že žádná korupce. To oni sami si prožrali svou světlou budoucnost.

Je poněkud zvláštní, že když píši tyto řádky, vůbec nevím, není-li tato schůze sněmovny pro mne ta skutečně poslední. A to jsem poslancem. Ústavním činitelem. Tak kde, kdo a za co o téhle zemi vlastně rozhoduje? Ne, nebojím se o svůj konečně vykroužkovaný mandát. Je to cena, kterou jsem v rámci poslaneckého slibu ochoten za pád vlády zaplatit. Jde přece o zájem České republiky a jejího lidu. Jenom mne mrzí, že toho po mně, prostém opozičním zákonodárci, mnoho nezůstane. Bez ohledu na řečnění, argumentaci i snahu. Vládní strany i straničky si totiž takřka vždy prosadily svou. Jasně, zase mám čistý štít. Jenže ten je kupodivu mediálně dosti nezajímavý.

Pravda, spolupodepsal jsem zákon o legalizaci marihuany coby léku. V dobré víře a s nadšením. Nemocní to potřebovali. Musím se však přiznat, že jsem se přesvědčil o své jisté naivitě. Ne, nepochybuji o správnosti tohoto kroku. Ale rychle jsem se poučil, že každý, byť dobře míněný krok, je zvláště z pravé strany politického spektra doprovázen byznysem. I sebeušlechtilejší nápad, umí prostě jistí lidé zpeněžit. Předtím jsem netušil, kdo může mít zájem na dovozu. A kolik bude pak stát legální pěstování a tím i konečný produkt. Škoda jen, že zákony a normy neumožňují, pověřit tím vietnamské spoluobčany. Bylo by to podstatně levnější, že?

Nu ale abych se jen nevymlouval na netolerování opozice ze strany vládní trojkoalice. Byť tento termín již postrádá logiku. Tahle další trojkoalice je totiž tvořena stranou, která nikdy nikým volena do parlamentu nebyla. Musím se vám přiznat, že dnes na Zdravotním výboru PS PČR jsem zažil situaci, jak by fungovala taková „supervelká“ koalice. To když byl pan ministr Heger předvolán z důvodu vysvětlení svého otevřeného boje s VZP. Kupodivu, s výjimkou kolegů za TOP 09 jsme hlasovali my ostatní takřka jednomyslně. Jenom ty důvody asi byli odlišné. My „levicoví“ to máme jednoduché. Pana ministra kritizujeme trvale a jeho kroky proto odmítáme. A snad ani není nutné vysvětlovat proč.

S veškerou úctou k panu ministrovi - jeho dvouleté působení sice přineslo tzv. reformy, ale s nimi pro zdravotnictví nikoliv řád a pořádek. Jen další chaos, problémy. Je a hrozí ještě větší nedostatek financí. Další redukce již tak pochroumané sítě. Vládou provedené tupé účetní škrty má v tomto rezortu hlavně zaplatit prostý pacient a zdravotník. Jak jinak, taková je přece pravicová politika. My to opakovaně kritizujeme. Marně, pochopitelně.

Že jsme se však tak náhle shodli? Buďte v klidu, když dva dělají totéž, není to totéž! Stalo se vše až poté, co pan ministr svými kroky a zájmy zkřížil cestu některým svým koaličním, byť stejně pravicovým kolegům, kteří zdravotnictví rovněž chápou nikoliv jako veřejnou službu, ale jako těžký byznys. Jako on sám. Ostatně obě skupiny tohoto přístupu umí i využít. Takže nakonec nejen my z opozice přihlížíme, jak se dva perou. Ne však za zdravotníky a pacienty, za resort, ale mezi sebou. Není důvod jim bránit.

Nu a něco na závěr. Jsem z levicové strany a velmi mne mrzí rozdrobenost české levice. Přesto zatím nejsem zrovna horlivým přívržencem možné rudooranžové vládní barvy. Nemyslím si totiž, že to stále ještě právě a jen ČSSD nakonec nepoškodí. Asi stejně, jako event. vítězství pana Miloše Zemana v prezidentských volbách, byť si ho vážím. Rozhodně více, než jeho soupeře pana rádoby „slušňáka“ Fischera. Zvláště poté, co zřejmě při přechodné ztrátě vlastní paměti vypustil z úst právě po krajských a senátních volbách. Leč zapšklost pana Zemana vůči celé ČSSD je taková, že po jeho volbě by mohlo hrozit její rozštěpení. Přitom pana Špidlu si za nástupce vybral sám. Snad jen se svými rádci. Odejít chtěl a funkci čestného předsedy odmítl. To jen tak v rámci objektivnosti. Bohužel, i on nám tak zadělal na velké problémy. A radit si moc nenechal. Natož od řadových vojínů.

Nerozčilujte se hned na mne, prosím! Neproklínejte mne. Já jen říkám, co cítím a nad čím přemýšlím. Už jistý otec pravil v povídce Šimka a Grossmanna Moje první jízda tramvají: „Zájem jedince musí ustoupit zájmu kolektivu!“ A taky jsem tím vším chtěl omluvit, že moc rád bych jak jednání s panem ministrem na Zdravotním výboru, tak na této schůzi pojmenoval podle písně: „Poslední bitva vzplála!“ Je nejvyšší čas. Jinak tím netoužím po návratu do dob minulých. Bez ohledu na výsledek posledních voleb. Je to však rozhodně trefnější, než písnička „Jedeme dál“. Byť ta asi zazní.

Mayský kalendář končí 21.12.2012. Nemohla by páně Nečasova vláda přece jenom skončit dříve? Stihnout by se to dalo. Konec světa to jistě nezpůsobí.

Jiří Koskuba