Nejrychleji přitom rostou platy manažerů a státních zaměstnanců, zatímco ti, kteří vytvářejí skutečné hodnoty, živnostníci a pracovníci soukromých firem růst mezd nezaznamenali. Nabízí se otázka, jak chceme budovat prosperující ekonomiku, když střední třída, která je jejím motorem vydělává na horentní platy vysokých manžerů?

Nespravedlnosti jsou ovšem vidět i na dalších úrovních. Rozdíl mezi platy ve stejných odvětvích v Praze a vzdálenějších regionech, například v Ústeckém kraji, je těžko racionálně ospravedlnitelný. A co říci o nerovnosti platů mezi muži a ženami na totožných postech, kde ženy mají pořád o 25 procent nižší výdělky? Dokud se budeme utěšovat příznivými výsledky nabízenými statistikou a za neobjektivními čísly nebudeme ochotní vidět skutečný stav věcí, těžko můžeme něco opravdu změnit.