V dokumentu jsou zmíněna ložiska zlata u Kašperských hor na Šumavě, ve Středočeském kraji Mokrsko ve středním Povltaví u Slapské přehrady a Petráčkova hora na Příbramsku.
Znamená to obnovit těžbu zlata s vidinou získání finančních prostředků na vylepšení státní pokladny. Cena zlata, která se v 90. letech pohybovala kolem 200-300 dolarů za trojskou unci vzrostla závratně až k ceně 1385 dolarů v současnosti. To už stojí za to, přemýšlet o znovuotevření starých nebo otevření nových ložisek. Nic na tom nemění fakt, že těžba byla pro vysokou rizikovost pro životní prostředí již jednou odmítnuta.
Jak metoda kyanidového loužení, tak amalgamační proces těžby zlata z rud kontaktem s kovovou elementární rtutí je pro životní prostředí katastrofální při případných náhodných haváriích. Pro obyvatele by znamenaly podobné dlouhodobé důsledky, obdobně jako zátěž dioxiny pro přírodu a obyvatele po válce ve Vietnamu.
V současnosti je zákaz používání metody kyanidového loužení při získávání zlata ze zlatonosných rud upraven zákonem. Tento zákaz byl zákonem upraven počátkem 21. století odpůrci těžby zlata a v současnosti je ministerstvem průmyslu připomínkován jako nesystémový a znemožňující využití zásob zlatých rud. Na čí objednávku vzniká požadavek přehodnocování využití potenciálu domácích rudních ložisek v těžbě zlata?
Určitě ne ze strany dotčených obcí, občanských iniciativ a ekologických hnutí. Je to snaha soukromých místních a nadnárodních společností o získání zdrojů podobně jako snahy o další těžbu uranu, těžbu uhlí zplynováním nebo v nedávné době aktuální snaha o těžbu břidličných plynů.
Podobné tlaky na plundrování surovinových rezerv státu jsou bohužel čím dál častější. Jsou odůvodňovány efektivitou zdrojů, finanční krizí a zvyšováním výkonnosti průmyslu. Zisk však neplyne občanům této země, těm zůstává jen následek v podobě likvidace případné ekologické zátěže.
Co říci závěrem? Předpokládaná částka za nevytěžené zlaté rezervy je odhadována na 400 miliard korun. Jen důslednou kontrolou a řízením cenové politiky státu při nákupu léků bychom ročně ušetřili odhadem až 60 miliard korun. To znamená, že za sedm let jsme na podobné částce. Bez vystavování občanů a přírody nebezpečí, bez plundrování surovin ve prospěch úzkých finančních skupin.
V 90. letech jsme dokázali tuto snahu rozsáhlých zásahů do přírody a krajiny zastavit. Jsme připraveni ji zastavit i dnes?
Luboš Kudrna, krajský zastupitel, kandidát KSČM do zastupitelstva Středočeského kraje
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
