Nadpis  není  povzdechem  nad strachem z  dominového šíření finanční  krize, ale nad reálnou hrozbou  kolapsu  evropské energetické sítě. Nedomyšlená a přehnaná  podpora  energie z obnovitelných zdrojů  přináší vedle nesporného ekologického přínosu obrovskou řadu problémů, které po svém vyřešení mohou  relativizovat celkový profit. V současné době jsou  elektrizační sítě  evropských zemí synchronně propojeny.  Vyjímky tvoří  bývalé země Sovětského svazu ( pobaltské země, Rusko, Ukrajina, Bělorusko a Moldávie) a Albánie s Tureckem.  Soustava  vytváří jednotný fyzikální celek, jehož jednotlivé  části se vzájemně ovlivňují. Jakákoli změna  v jednom místě indukuje odezvu   ve zbytku sítě. Při dostatečně silné změně toků a  výkonů může dojít k domino efektu  s následným kolapsem celé sítě.

Česká republika je  rozpadem energetické sítě ohrožena velmi silně. Přes přenosovou soustavu ČEPS  jsme propojeni se sousedy deseti  vedeními 400 kV a šesti  vedeními 220 kV. Tato propojení  způsobují kruhové a paralelní toky výkonu. Příčinou jsou většinou zdroje s nepředvídatelnými výkony kdekoli v Evropě. Předními kandidáty na nestabilitu sítí jsou zejména větrné elektrárny. Nejedná se o  větrníky na našem území, ale o rozsáhlé větrné farmy  i řady lokálních zdrojů  na severu Německa, v Dánsku a  v Rakousku. Reálnou hrozbou pro naši síť je i očekávaný dynamický nárůst výkonu větrných elektráren v sousedním Polsku.  Realitou už dnes je fakt, že větrné poryvy v Česku jsou pro naše energetiky menší hrozbou, než  pravidelné podzimní větrné počasí  u severoněmeckého Baltu.