I v pražském zastupitelstvu byla dlouhá léta dodržována alespoň určitá pravidla a určité zvyklosti. Zvyklostí bylo, že opozice měla přístup k informacím o činnosti městské rady a k jejímu jednání. Bylo zvykem, že opozice měla své zástupce v komisích Rady i v orgánech městských společností důležitých pro život občanů, jako jsou Dopravní podnik, Pražské služby, Kongresové centrum a další. Zvyklostí bylo, že většinu členů v kontrolním výboru zastupitelstva tvořili zastupitelé z opozičních klubů a také předseda byl volen z návrhů opozice, a tak bych mohl pokračovat. Zvyklostí prostě bylo, že i opozice mohla aspoň trošku „koukat pražské vládě pod prsty“. To už ale dávno není pravda.

Už v listopadu 2011, když přišla TOPka poprvé v Praze k moci, tehdy v koalici s ODS, tak hned zatočila s každým, kdo jí do té doby podle nich škodil, opozice - neopozice. Tedy nejen se zástupci KSČM, nebo ČSSD, ale i se „zlobivými“ ODSáky. Dozorčí rady byly „vyčištěny“, kontrolní výbor byl „reformován“ do podoby šest ku třem ve prospěch koalice, komunistům byl odepřen přístup k jednání Rady a podobně. Prostě: jaképak koukání pod prsty – kdes to slyšel? A tak to pokračovalo i po dalším převratu vloni, jen s tím rozdílem, že to odnesl i „dříve hodný“ zbytek ODS, roli mouřenína převzala ČSSD a opozice, a vlastně celé zastupitelstvo začaly být vnímány spíše jako obtížný hmyz. A aby toho nebylo málo, zkušení úředníci magistrátu začali být masově odvoláváni a propouštěni, aby jejich místa mohli obsadit „velezkušení“ mladí aktivisté z řad pražské TOPky.

Jsem přesvědčen, že právě skutečnost, že vedení města nemusí brát zřetel na žádný jiný názor, než na ten svůj, otevřela dokořán dveře diletantismu a amatérismu, až určité pomatenosti a chaotičnosti, se kterou je dnes město, jak se zdá řízeno. Na tom nic nemění fakt, že tato realita je často zakrývána neuvěřitelnou aroganci našich městských papalášů.