Prioritou každé vlády by mělo být motivovat lidi aby se primárně postarali sami o sebe. Prototypem těchto příčinlivých a na vlastních nohou stojících občanů jsou živnostníci a drobní podnikatelé. Ti, kteří od státu nikdy nic nechtěli, vykořisťují jen sami sebe, neví co je to konec pracovní doby, obvykle nečerpají nemocenskou a ani důchod, protože umřou ve stoje po cestě ze skladu do dílny. Místo aby naše rádoby pravicová vláda tyto lidičky postavila na piedestal a motivovala ostatní k obdobnému chování, začíná uvažovat o jejich tužším zdanění. Nějaký chytrák - spravedlivý rovnostář přišel s nápadem, že milion vydělaný zaměstnancem je stejný, jako milion vydělaný živnostníkem a měly by se tedy taky stejně zdanit.

Často se ale zapomíná, že živnostník od nikoho nedostane psací stůl za zády s radiátorem, měkkou židli na kolečkách, 100W lampičku, počítač, do ruky tužku, stravenky, diety, pracovní oděvy, hygienické potřeby, ochranné nápoje a dovolenou. A především, za svá rozhodnutí nese zodpovědnost jen a jen sám a ručí za ně celým majetkem své rodiny. Pro hospodářsko-tržní prostředí  je dobré, když existuje nabídka alternativních forem obživy. Každá má svá pro i proti. Pokud vláda nivelizuje zdanění obou forem, ztratí živnostník spolu s výhodami svou motivaci a příště místo aby se postaral o sebe sám, zajde na úřad práce. Pak se stát místo zvýšených daňových příjmů, na které se třese, může dočkat zvýšených výdajů na podpory v nezaměstnanosti. Je pravdou, že finanční úřad z OSVČ velkou daň z příjmu nevyždímá, ale když se na to podíváme z opačné strany, roční výdaj na aktivní politiku zaměstnanosti činí 6 mld. a na podpory v nezaměstnanosti 12,5 mld. a to nejsou prostředky, které by čerpali živnostníci.

Ministerstvo financí uvádí srovnávací tabulky (viz níž), ze které se zdá být zaměstnanec v nevýhodě proti živnostníkovi uplatňujícímu výdaje paušálem. K těmto tabulkám je potřeba říct několik ALE:

1) pokud uplatní OSVČ výdaje paušálem a bude mít v tomto roce nižší daň z příjmu, taky bude mít nižší vyměřovací základ z níž se bude po léta v budoucnu počítat důchod.

2)  Záporná daň z příjmu – tedy platba státu občanovi – je možná jen proto, že je příklad uveden na rodině s vyživovanými dětmi – budoucími tvůrci HDP a živiteli důchodců budoucnosti.

3)  Výše uváděný propočet pomíjí, že ze zisku 500 tis. zaplatí živnostník na soc. a zdr.pojistném o 51 tis. Kč víc než ze stejné hr.mzdy odvede zaměstnanec. Konečný výsledek je ve výše uvedeném případě u živnostníka odvod 84 tis., zatímco u zaměstnance jen 79 tis. Kč.