Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych nejprve učinila takové tři obecné připomínky k tomuto návrhu zákona a následně se podrobněji vyjádřila k problematice veřejného zdravotního pojištění a zdravotních pojišťoven, protože i tento návrh zákona se této věci týká.
Takže nejprve obecně. Existence Národní rozpočtové rady. V zásadě je asi vhodné, aby na hospodaření a naplňování rozpočtu dohlížel nezávislý orgán.
Problém ale spočívá v tom, že u tohoto návrhu není jasné, jak vlastně bude tento orgán fungovat, jaké bude jeho složení a jak bude zajištěna jeho nezávislost. Návrh zákona ale uděluje tomuto orgánu pravomoc vyhlašovat výši zadlužení, od kterého se pak odvozují všechny ostatní zásadní kroky, které zákon předjímá, a to dokonce formou ekvivalentní k vyhlašování zákonů, aniž by bylo přesně stanoveno, jak se k takovému výpočtu dojde.
Druhá poznámka se týká existence "kolektivní viny". Řešení zadlužení nad 45 % HDP sice ukládá vládě zdůvodnit překročení, ale navazující opatření nejsou nijak vázána na zjištěné důvody vysokého zadlužení. Znamená to, že i v případě zavinění jiným subjektem, organizační složkou státu, státním fondem a jinými, budou opatření s negativními dopady uplatněna plošně vůči všem subjektům sektoru veřejných institucí bez ohledu na míru jejich spoluzavinění.
Opatření musí být uplatněna vůči subjektům, které za vysoký dluh odpovídají. Teprve pokud nelze situaci řešit opatřeními vůči viníkům, lze uplatnit podle předem stanovené metodiky dopady i na "nevinné". Je tak možné, že například nákupem armádního vybavení dojde k navýšení zadlužení, ale důsledky pocítí celý sektor.
Třetí poznámka, neexistence byť alespoň hrubého znění prováděcího předpisu. I když si je předkladatel vědom nutného prováděcího předpisu, což na několik místech v návrhu i důvodové zprávě správně zmiňuje, jeho znění ani v náznacích nepředkládá.
A teď konkrétně připomínky k oblasti veřejného zdravotního pojištění a zdravotních pojišťoven. Z návrhu jasně nevyplývá okruh jeho adresátů, tedy veřejných institucí. Například zdravotní pojišťovny obsahově do této kategorie spadají, ale není možné jejich fungování absolutně podřadit pod úpravu tohoto ústavního zákona aniž by byla vzata na zřetel specifika jejich fungování. Vůči systému veřejného zdravotního pojištění není stát financiérem ze státního rozpočtu, ale plátcem pojistného. Zdravotní pojišťovny také nijak ke zvyšování zadlužení nepřispívají. Původně široce koncipovaná záruka státu za případné dluhy zdravotních pojišťoven se již dávno změnila na pouhou možnost návratné finanční výpomoci ve výši 50 % chybějících finančních prostředků. Přitom o poskytnutí rozhoduje vláda na návrh Ministerstva zdravotnictví po dohodě s Ministerstvem financí. Proto je jednak nelogické, aby subjekty, které zadlužení ovlivnit nemohou ani jej nezpůsobují, byly přímými adresáty této normy. Je také nepřípustné, aby stát v případě vysokého státního dluhu přestal plnit svou povinnost plátce nebo například snižoval výši plateb do veřejného zdravotního pojištění za tzv. státní pojištěnce. Pokud tedy není jeho cílem destabilizovat nebo dokonce zrušit celý ještě stále aspoň trochu solidární systém financování zdravotnictví.
Dále bych se věnovala předkládání rozpočtů zdravotních pojišťoven. V souladu se zákony 551/1991 Sb. a 280/1992 Sb. zpracovávají zdravotní pojišťovny zdravotně pojistné plány, které obsahují i rozpočty zdravotních pojišťoven. Poslanecká sněmovna proto také neschvaluje rozpočty zdravotních pojišťoven, ale zdravotně pojistné plány zdravotních pojišťoven. Aby návrhy rozpočtu zdravotních pojišťoven v případě vysokého zadlužení předkládala Poslanecké sněmovně vláda, je nepřípustným vměšováním státu do činnosti těchto veřejnoprávních nestátních institucí. Navíc, pokud bude zadlužení konstatováno po schválení zdravotně pojistných plánů Sněmovnou, půjde o návrhy úprav již schválených zdravotně pojistných plánů. Maximálně je přípustné stanovit, že vláda předloží Poslanecké sněmovně návrhy úprav zdravotně pojistných plánů, zpracované příslušnými zdravotními pojišťovnami, a to pouze v případech, kdy se tyto pojišťovny podílejí na překročení výše zadlužení nebo kdy překročení zadlužení bez použití principu kolektivní viny nelze řešit.
Takovéto řešení obsažené v návrhu ústavního zákona je ale v zásadě nepřímá novela zákona 551/1991 Sb., podle které zdravotně pojistný plán zpracovává zdravotní pojišťovna, předkládá Ministerstvo zdravotnictví a schvaluje Parlament na návrh vlády. Tady z toho zdravotní pojišťovny úplně vypadávají. Zdravotně pojistné plány předkládá vláda Poslanecké sněmovně, takže zdravotním pojišťovnám bude vláda oprávněna zdravotně pojistné plány nadiktovat dle svých představ.
Jde o ústavní zákon, který bezesporu ruší nebo minimálně omezuje zákon č. 551/1991. Navíc by zdravotním pojišťovnám v případě toho, že by musely předložit zdravotně pojistné plány s výdaji nepřekračujícími výdaje schválené v předchozím roce, nebylo umožněno využít již nashromážděných rezerv a deficitní rozpočet je dle chystaného zákona o zdravotních pojišťovnách důvodem k nápravným opatření včetně nucené správy nebo odebrání licence. Takto koncipovaná povinnost je nepřijatelná i proto, že formulace typu, že rozpočet zdravotních pojišťoven bude mít výdaje nejvýše na úrovni předcházejícího roku by fakticky bránila případným fúzím stejně jako rozvoji činnosti pojišťoven.
Z výše zmíněných důvodů se připojuji k návrhu vrátit tento návrh zákona k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
