Děkuji za slovo ještě jednou. Přeji vám všem, dámy a pánové, hezký den. Dovolte, abych se i já vyjádřila k návrhu zákona, který předznamenává reformu, o které jsem hovořila již včera, když jsme vlastně dávali či nedávali důvěru této vládě.

Bohužel musím konstatovat, že tento návrh zákona je zákon, který bychom měli zamítnout. Tak jak byla novela představena, připomíná tak trochu prodejnu polotovarů, protože nic není prodiskutováno ani v koalici, tím méně v opozici, a nic také není jasně definováno. Neřeší se dlouhodobé problémy českého zdravotnictví, ale pouze se vytahují peníze z kapes lidí. To znamená, že se nahrazují veřejné peníze, peníze z veřejného zdravotního pojištění, penězi soukromými, což v konečném důsledku může a bude znamenat to, že bude zdravotnictví pro bohaté a zdravotnictví pro chudé. Už nyní vidíme vlastně ten trend, že stoupají náklad, které dávají lidé na zdraví. Kdybychom se opřeli o určitá čísla, tak vlastně za poslední dobu se soukromé výdaje na zdravotnictví ztrojnásobily. A zatímco v roce 2000 vydaly české domácnosti na své zdraví 14 mld. korun, tak v roce 2008 to už bylo 41 mld. Tady jasně vidíme, že náklady domácností na zdraví stoupají, ale přitom dvě třetiny občanů České republiky nedosahují ani na průměrné mzdy. Je jasné, že pokud ještě nějakým způsobem budeme sahat do kapes lidí, tak to bude pro některé skupiny občanů takové, že se jim zamezí v přístupu ke kvalitní a potřebné zdravotní péči. A v tom je problém Ústavy České republiky. A také to vylučuje to, co tady řekl pan ministr, že opozice straší. My nestrašíme, my konstatujeme možná rizika a předjímáme důsledky pro velkou část občanů České republiky.

Tady je také potřeba jasně říci, že Ústava České republiky a konkrétně článek 31 Listiny základních práv a svobod z roku 1981 jasně stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. To, že zdravotnictví zůstává veřejnou službou, nezpochybnil zatím nikdo, ani nikdo z koaličních pravicových vlád, ale otázkou je, že je tady úporná snaha už od dob pana ministra Julínka tento princip solidarity, který je charakteristický pro české zdravotnictví, neustále narušovat.

Ještě tedy jednou, jde nejen o porušování Ústavy České republiky podle našeho názoru, i když se pravice opírá o rozhodnutí Ústavního soudu, které vlastně bylo v případě, kdy šlo o tzv. regulační poplatky, tedy o prolomení tohoto principu. A právě proto, že se pravice zaštítila tím, že se jedná o tzv. regulační poplatky, že se tedy neplatí za zdravotní péči, ale že se něco reguluje, my už tady jasně víme, že zdravotnické poplatky nic nezregulovaly, téměř nic, ale jenom se navýšily příjmy, které svým způsobem ve zdravotnictví chybí.