O tom, že nejen minulá vláda, ale ani ty předchozí, neměly ujasněnou koncepci zpravodajských služeb, svědčí dosavadní vývoj v organizaci tajných služeb. Pokud se podíváme do minulosti, tak to byla právě ODS, která prosadila sloučení vojenské rozvědky a kontrarozvědky pod vojenské zpravodajství. Bývalý ministr vnitra Ivan Langer prosadil  sloučení Bezpečnostní informační služby (BIS) a Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Až po kritice opozice a prokazatelné nefunkčnosti došlo k opětovnému rozdělení těchto služeb. Za zmínku stojí i současná kauza s odposlechy telefonátů podnikatele Romana Janouška s bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem. Zejména jak se tyto dostaly do bezpečnostní agentury ABL a zda na úniku má podíl BIS. To vše samo o sobě mnoho napovídá o již zmíněné nekoncepčnosti.

KSČM je toho názoru, že reforma zpravodajských služeb, včetně posílení jejich parlamentní kontroly, je nutná, ale musí jí předcházet objektivní analýza současného stavu, především s odborníky a za účasti politických stran v příslušných výborech Poslanecké sněmovny. Reforma zpravodajského systému se nesmí stát předmětem nějakého aktuálního krátkodobého politického nebo jiného zájmového boje, jak jsme toho v minulosti a někdy i v současnosti svědky. Při předkládání nového návrhu by měly být jasně formulovány konkrétní cíle reformy zpravodajských služeb. Hlavním problémem dnes totiž není jen kontrola, ale i nedostatečný systém řízení a koordinace činnosti zpravodajských služeb, za níž nese odpovědnost přímo premiér Nečas. Poslední událostí ukazují, že dnes nejsou zpravodajské služby vládou řízeny a až na výjimky ani úkolovány.

Zdeněk Maršíček, stínový ministr KSČM pro resort vnitra