Tak včera to bylo dooost dobrý. Na Hradě je zřejmě slušnej oddíl. Tedy to se ví už dlouho, ale ten včerejšek ukázal, že teď to bude opravdu potřeba.
Já byla včera opravdu hrdá Češka, nejen proto, že jste v důstojných kulisách majestátního hradu, kudy procházely dějiny, ale především proto, co se na tom hradě odehrává a jaká atmosféra v něm je.
Projev pana prezidenta byl skvělý, a ti, kterým patřil především, si to uvědomovali moc dobře, o čemž svědčily jejich tváře s plejádou nejrůznějších grimas.
A výběr oceněných, kteří dostali vyznamenání byl přehlídkou osobností, které si ten metál tak moc zaslouží, že nemám slov. Jsem nesmírně hrdá na to, že s mnohými z nich mám nebo jsem měla možnost spolupracovat. Obrovskou satisfakcí za všechny ty předvolební kecy o politických neziskovkách je vyznamenání pro Šimona Pánka z Člověka v tísni, se kterým jsem řešila humanitární pomoc, zvedal telefony i v noci a byl pro mě vždycky jistotou, že pomoc dorazí do cíle. Děkuji i za spolupráci s generálem Liborem Lochmanem, ředitelem Útvaru rychlého nasazení, se kterým jsem řešila evakuace a který dovolil, abych pak jeho kluky v jejich volnu mohla pozvat na pivo a poděkovat jim. Dana Drábová by měla velkou radost a jsem moc ráda, že se o svém ocenění dozvěděla a je to velké poděkování i pro její Markétu za všechny ty roky. Ocenění si opravdu moc zaslouží za celou svoji tvorbu a občanské postoje Zdeněk Svěrák, který bude navždycky žít v největším Čechovi Járovi Cimrmanovi. Já byla i moc potěšena, že ocenění získal první paralympijský sportovec David Kratochvíl. Jsem moc ráda za cenu pro Jana Kaplického, který bojoval s naší občas projevenou malostí a nedostatkem vizí a na jehož Muzeum Enza Ferrariho jsem se jela podívat do Itálie a říkala si, že ta chybějící chobotnice je pro Prahu a naši zemi věčná škoda. Potěšil mě metál pro Josefa Průšu, který už je v Evropě snad jediným výrobcem převratných 3D tiskáren, ostatní požrala Čína. A také medaile pro Karla Řehku za jeho službu v dobách těžkých.
Ale mohla bych jmenovat dál. Každý si mezi nimi najde svého hrdinu, ať už je to bojovník za lidská práva Otakar Motejl, občansky angažovaná a nejen včera opět neskutečně krásně prvorepubliková a důstojná Anna Geislerová, vždy naprosto trefný a objektivní Martin Dorazín, neuvěřitelně statečný mladý muž Šimon Malý, který zachránil dědečka a nebo Martin a Jakub Černý, kteří zachránili dva chlapce topící se pod prolomeným ledem…
Přehlídka těch, kteří nežijí marně, odevzdávají se společnosti a dělají naši zemi takovou, jaká je. Krásnou. A nezkazil tu atmosféru ani absolutně otrávený obličej budoucího premiéra této země, který snad ani jednou nezatleskal. Naopak to byl úkaz takové zvláštní směsice žluči a nadřazenosti, že byl až k smíchu.
Takže nasadit jehlové podpatky, přeskákat v nich po kočičích hlavách před Matyášovou branou a nezlomit si přitom nohu už potřetí v řadě za sebou fakt stálo za to.
Ty dva předchozí roky mého pětiletého působení na hejtmanství, jsem na hradě s omluvou vynechala.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
