Prostě proto, protože na čtyřech procentech je obvykle uváděna hladina „nazaměstnatelnosti“, tedy počet lidí, kteří pracovat z principu nechtějí, nebo se rozhodli žít soustavně mimo obvyklý společenský rámec.
Nevím, zda bych tomu řekl přímo slepá ulička, ale další růst hospodářství zjevně narazil na aktuální bariéry. My ještě s jistou setrvačností pokračujeme v projektech podpory nových investic na zelené louce a jsou regiony, kde je to určitě i potřebné, protože v těch oblastech je míra nezaměstnanosti významným způsobem vyšší než jinde v zemi. Ale jako celek budeme muset v nejbližší době změnit naši strategii a od podpory tvorby pracovních míst přejít k poněkud jiným postupům.
Nyní to poněkud přeženu, ale jsme v situaci, kdy by bylo možná nejlepší poskytnout podporu takovým projektům, které zajistí stejnou produkci při snížení počtu zaměstnanců. Tedy projekty, které uvolní pracovní sílu pro další růst.
Než se ale do čehokoliv podobného pustíme, bylo by vhodné podrobit nynější situaci přece jenom poněkud hlubší analýze a veřejné diskusi.
Vidíme mnoho otázek a zatím máme dosti málo odpovědí. Nedávná studie, kterou nechal vypracovat Vladimír Špidla, ukázala na problém dekapitalizace české ekonomiky, kdy transfer zisků do zahraničí je vyšší než nové investice. Jinými slovy zahraniční vlastníci (což ale mohou být i firmy s domicilem v cizině, ale s českými podílníky) neinvestují svoje zisky zpět do firem, ale posílají je ven ze země. Je třeba se ptát proč? Je něco špatně v daňových zákonech, jsme příliš liberální v možnosti levně vyvést zisk ze země nebo naopak existuje kdesi systémová chyba, která ztěžuje další investování?
Bylo by to například jiné, pokud bychom nepracovali s korunou, ale s eurem? Posílilo by to investiční náladu? Jaký vliv na tyto procesy má intervenční činnost ČNB a oslabení koruny? Matematicky je to jasné – oslabení koruny směřuje spíše proti vývozu zisku, ale není zde nějaký jiný méně zjevný vliv? Není problém v nemožnosti získat nové zaměstnance, zvláště kvalifikované? To jsou jenom některé z těch otázek, na které bychom potřebovali najít odpověď. A to je jenom jedna oblast problému.
Jak to, že mzdy rostou relativně pomalu a nedohání příliš vyspělé země, když je nedostatek pracovních sil? Je to historickou malou silou odborů v zemi? Nebo je zde nějaká hlubší příčina? Pokud by stát výrazně zvýšil mzdy u svých zaměstnanců, jak velký by to mělo vliv na soukromou sféru? A jak výrazný růst mezd by musel nastat, aby se podnikatelům v zemi vyplatilo investovat do robotizace a modernizace?
To jsou všechno velmi složité vztahy. Ale bude nutné o nich začít opravdu vážně hovořit. Protože zatím vypadá česká ekonomika číselně krásně a nesporně je velmi výkonná, jenže pod hladinou dne se odehrávají děje, které naznačují budoucí problémy. Měli bychom tedy o těchto dějích mluvit a hledat řešení založená na široké shodě, které nebudou mít ideologické znamínka a přežijí více než jedno volební období.
Zatím má vláda v podstatě jenom jednu možnost, jak do věci zasáhnout – to je slovní podpora snahy zaměstnanců o získání vyšších mezd a posílení diskuse o růstu platů ve státní sféře. Protože i když přesné vztahy neznáme, tak zcela jistě platí, že pokud se příjmy od státu zvýší, soukromý sektor bude nucen reagovat.
Vládním programem pro příští rok by tedy měl být růst platů a mezd. Samozřejmě se můžeme bavit i o jiných opatřeních, já se například nebráním tomu, že bychom mluvili o dvojí sazbě daně u právnických osob, kdy by bylo vyšší zdanění velkých korporací. Nebo o reformě odpisových pravidel a o výrazném zrychlení odpisů vyspělých technologií. Určitě by bylo dobré hovořit o mechanismech k zabránění daňové optimalizace, což je roztomilý výraz pro danění v zemích s nízkými sazbami. Je tu myšlenka sektorové daně v energetice, finančnictví či telekomunikacích. To všechno jsou relevantní nápady, i když se mi osobně některé líbí více a jiné podstatně méně. A i když některé vedou k absurdním koncům, jako je 210 miliard dolarů na offshorových účtech firmy Apple (důsledek daňové politiky v USA).
Ale pořád vidím platy a mzdy jako klíč. Pokud bychom dosáhli jejich výraznějšího růstu, vytvoří se tlak na zavádění automatizace a robotizace především v průmyslu, bude uvolněna část pracovní síly a otevře se prostor pro nové projekty. Dojde ke zvýšení domácí poptávky. Samozřejmě to některé obory nemusí vydržet nebo je to může silně zasáhnout, ale pokud chceme doběhnout platy ve vyspělých zemích, pak hlavní část produkce musí vznikat v oblastech s vysokou přidanou hodnotou. To je prostě elementární ekonomický vztah.
Psali jsme:
autor: PV
