Jiří Kobza: K čemu (ne)potřebujeme Evropskou unii

Jaká bude naše budoucnost bez EU? Jde totiž o to, že EU sama o sobě nepřežije a my se musíme vážně zabývat myšlenkou další existence ČR.

Vývoj poslední doby ukazuje v nepříjemné nahotě skutečnosti, před kterými tak nadšeně naše liberální, ultralevicová a zeleně pomatená menšina strká hlavu do písku a popírá je stejně vehementně, jako ještě poměrně nedávno popírala inkvizice kulatost země. Objektivní, syrová pravda se tak stává úhlavním nepřítelem liberálů na všech úrovních. Jenže pravda má tu nepříjemnou vlastnost, že plave na povrchu vší špíny, která se nyní v Evropě děje.

Vývoj poslední doby to ukazuje dokonale. Zdaleka ne tak dávná pandemie koronaviru, fakt, že se Řekové bez ohledu na postoj migračních aktivistů a bezradného vedení EU vzmužili a postavili se sami odhodlaně migrační invazi, ekonomické turbulence v Evropě a ve světě prokázaly neschopnost Evropské komise na ně včas a správně reagovat jinak než ideologickými frázemi o uhlíkové negativitě. Obnažily nejenom naprostou neschopnost vedení EU rozumně reagovat na krizový vývoj a vést Evropskou unii ku prospěchu občanů států EU, ale především absurdní nekompetentnost hlavních funkcionářů vládnout. Neměli bychom navíc zapomínat na jasný a často deklarovaný nezájem EU o národní státy jinak, než jako podřízené jednotky, poníženě platící luxusní platy eurošéfů.

To, co nám minulých 30 let bylo a je nemilosrdnou propagandou EU cpáno jako vymoženosti členství, se ukazuje jako obrovský podvod. Svobodný pohyb přes hranice, vysněný těmi, co pamatují železnou oponu, se ukázal být svobodou pohybu pro naše nepřátele. Dali jsme v dobré víře svobodu pohybu těm, kteří usilují o naše zničení a o nastolení svých vlastních pořádků, které nemají nic společného s demokracií ani s evropskými tradicemi. Pro mne je to obrovská motivace k tomu, abych začal vážně přemýšlet nad smutnou skutečností, že cesta stávající liberálně socialistické EU je předraženou (předluženou) cestou nikam, je zužujícím se tunelem, kde světla na konci označují protijedoucí vlak nevyhnutelné krize.

Svoboda pohybu byla a je totiž možná zcela bez EU, jde o jednostranný, případně vícestranný smluvní systém bezvízového styku pro turismus. Na to není třeba EU, na to opravdu stačí pár mezistátních smluv.

Volný pohyb osob v dikci smluv EU je, jak se ukazuje, smrtelně škodlivý. Volný pohyb pracovních sil má řadu negativních ekonomických důsledků pro zdrojové i cílové země (odliv mozků a šikovných rukou brání rozvoji vlastní země). Navíc vytváří předpolí a prostor pro migrační tragédii. Tomu nahrávají naivní schengenská a dublinská pravidla. Přesun azylových a migračních politik na EU se tedy jeví jako totální chyba a další omezení práv národních států.

Je čím dál zřejmější, že pokud chceme jako národ a samostatný stát přežít, není to cesta našeho členství v EU. Je to zřetelně cesta volné spolupráce samostatných, především středoevropských, států. Je to společná cesta, kdy ale jednotlivé státy si rozhodují o svých věcech samy (vědomí této skutečnosti, stále častěji zaznívající Evropou, už samo o sobě musí vyvolávat vyrážku u všech, které živí EU a které ohrožuje možnost, že si budou muset najít smysluplnou práci).

Pamatujme si, že suverénní národní stát je jediná možná jednotka, na jejíž úrovni lze provozovat politickou demokracii a reálně a efektivně uplatňovat a konzumovat lidská práva a svobody.

Nejen pouze ve světle posledních událostí v EU, a ve světě je to též jediná entita schopná generovat v reálném čase rozhodnutí ve všech odborných a politických oblastech a uvádět je v život ve prospěch svých občanů. Jak ukazuje třeba covidová tahanice o respirátory a licencování exportu zdravotnického materiálu z evropských distribučních center v Německu, i německá liberálně socialistická vláda, když jde do tuhého, tak si hledí především vlastní bezpečnosti a kašle na okolní státy. Inu, německá eurodemokracie opět v praxi.

Je nad slunce jasnější, že je nejvyšší čas pro jednotlivé státy Evropy (anebo pro ty, kterým ještě zůstaly střepy původní samostatnosti) chopit se obrany vlastních lidí a území, samozřejmě ve spolupráci se sousedními státy, ale především s vlastními silnými bezpečnostními složkami a armádou. Je nejvyšší čas začít vysvětlovat lidem, že zavádějící propaganda České televize, politických neziskovek, tlak pirátských radní pro školství na ředitele škol a podobně, je cestou do pekla chaosu, područí a násilí. Musíme se tomu ale bránit sami. On to totiž za nás nikdo jiný neudělá (nikdy to v minulosti neudělal). Musíme se ptát, kdo je financuje a řídí, jaké jsou jejich politické cíle a pokud se prokáže, že pracují proti zájmům státu a národa, musí za to nést zodpovědnost!

Nezbývá nám totiž, než se podle historické zkušenosti spolehnout především sami na sebe, pouze pak budeme mít šanci úspěšně přežít. To proto se naši nepřátelé tolik snaží, aby z naší bývalé ozbrojené moci a obranyschopnosti a soběstačnosti zbylo co nejméně, abychom byli snadnou bezbrannou kořistí a ztratili odvahu EU opustit.

Mgr. Jiří Kobza

poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Zopakujme si ještě jednou:

EU není svobodný obchod ani svobodný pohyb, to byla Evropská společenství do Maastrichtu 1993. EU je politická nadstavba, pokus o nadnárodní řízení veřejných politik států, odebrání kompetencí státům, o faktické uskutečnění dominance vůle největších evropských států (kolem Německa) nad státy středními a malými. Je to jasně definované područí a kolonizace malých států.

Naše budoucnost bez EU zdaleka není tak beznadějná, jak se nám europapaláši a jejich nohsledi u nás snaží namluvit. Má dokonce několik možností, jak ukazuje precedens států Evropy, které nejsou (nikdy nebyly) členy EU:

Úzká spolupráce států V4+ s dalšími státy je nejpravděpodobnější a logický vývoj následnictví EU. Proto je tolik prostředků investováno například do voleb na Slovensku, aby nevyhrály vlastenecké strany, proto probíhá masivní kampaň (rovněž velkoryse placená, zadarmo by to nikdo nedělal) na vymytí mozků prvovoličů, kteří jsou ještě na školách. V4+ by totiž byl spolek, na který by všichni Sorošové, arabští šejkové či nadnárodní korporace byli krátké.
Samostatná ČR jako člen EFTA
Samostatná ČR obchodující s okolím podle pravidel Světové obchodní organizace (WTO) a GATT.

Všechny varianty mají jedno společné: ČR by sama určovala nejenom svoji fiskální a obchodní politiku, ale především zahraniční politiku. Noční můra pro nadnárodní korporace a především banky, ale naděje pro ČR.

Cesta s EU je jen společnou cestou do nicoty, sice s břesknou muzikou, ale bez naděje na lepší zítřky. Cesta samostatného národa ven z područí EU byrokracie bude sice klopotná a dlouhá, ale nakonec bude historie ČR výrazně delší, než existence EU. Je to totiž jediná cesta.

Pochopíme tyto očividné skutečnosti, nebo se necháme ohlupovat propagandou tak dlouho, až nebude cesty ven? Za pár dnů se budeme moci všichni rozhodnout. Je to jen na nás.