Producenti podporují zachování platných kvót s tím, že by je jinak ohrozil příliv levnějšího cukru ze zámoří, zatímco zákazníci včetně výrobců potravin se na otevření trhů naopak těší a očekávají zvýšení nabídky a pokles nynějších vysokých cen. EU je v otázce cukreních kvót rozdělena na dvě prakticky stejné poloviny a ČR se stále více posouvá do polohy jazýčku na vahách, jehož názor tento klíčový spor definitivně rozhodne. Asi je to správně, vždyť ČR je tradičním výrobcem cukru z cukrové řepy v Evropě, a to již od počátku existence tohoto odvětví před více než 200 lety.

Problém? Cla

Je třeba nezapomínat ani na to, že součástí regulace trhu s cukrem je vysoká celní ochrana před dovozy cukru do EU, která kromě předem definovaných bezcelních kvót prakticky žádný mimoevropský cukr do EU nepustí. To má jednoduchý důsledek – ačkoli se burzovní ceny na konci roku 2012 oproti počátku roku 2011 snížily o celých 52 procent, na trzích EU se to kvůli vysoké celní ochraně prakticky nijak neprojevilo! Z tohoto důvodu je potřeba nutit WTO k liberalizaci trhu s cukrem na světové úrovni.

Nabízí se otázka, zda by při novém přerozdělení trhů naši zemědělci a zpracovatelé cukrovky byli konkurenceschopní. Pravdou ovšem je, že české řepařství a cukrovarnictví prošly velkou restrukturalizací. K výrobě 500 tisíc tun cukru jim v současné době stačí výměra 50 tisíc hektarů cukrovky, zatímco v 70. a 80. letech minulého století na stejný objem výroby potřebovaly až 130 tisíc hektarů. Od roku 1989 cukrová řepa dosáhla největšího kvantitativního a kvalitativního zlepšení ze všech plodin v ČR, v čistém výnosu kořene o 100 procent a v hlavním parametru, výnosu bílého cukru z hektaru, dokonce o 125 procent. Ekonomickou výhodou ČR vůči starým členským státům je prakticky nejvyšší výměra řepy na jednoho pěstitele – 83 hektarů.