Její hlavní hybatelé z Německa a Francie se tváří, jako by bylo všechno řečeno a řešeno. Ve skutečnosti zbývá mnohé dodat.

1. Základní dohoda, na kterou si někteří plácli, další váhají a britský premiér Cameron ji vysloveně odmítá, je poměrně srozumitelná. Jenže s naší čerstvou zkušeností se schvalováním přímé volby prezidenta lze jen připomenout staré rčení, že ďábel je skryt v detailu – všichni to chtějí, přesto dnes, 14 měsíců před koncem mandátu Václava Klause, stále nevíme, jak budeme volit jeho nástupce. Takže uvidíme, co se stane s jednotou zemí platících eurem, až se jejich letmo schválené dohody chopí bruselští právníci a vytvoří z ní složitě srozumitelný tlustospis, který by se měl skutečně podepsat. Má zkušenost mi říká, že spíše odmítnutí bude správně.

2. ČR stojící mimo eurozónu zaujala vyčkávací postoj a zařadila se k dalším členským zemím neplatícím eurem, které se případně mohou k dohodě dobrovolně připojit, ale zatím nevědí, jestli to udělají. Je to racionální postoj právě kvůli poznámce č. 1. Případné pozdější přistoupení k dohodě prostě nemůže být automatismem. Zdaleka přitom nejde o oněch vzpomínaných 90 miliard korun, které by to Českou republiku stálo. Bylo by chybou připojit se k dohodě zbytečné, nic neřešící, prohlubující problémy, i kdyby to stálo třeba jen miliardu. V takovém případě klidně buďme v izolaci. Naopak by bylo chybou nepřipojit se i za mnohem vyšší částku k dohodě, která bude mít naději na život, bude přinášet skutečná a vynutitelná opatření.

3. Evropa konečně většinově dospívá k tomu, o čem menšinové hlasy mluví již dlouho. ODS nikdy nebyla eurooptimistickou stranou a její zakladatel a někdejší předseda Václav Klaus je dokonce nepokrytě řazen k euroskeptikům. Není to tak dávno, kdy mluvil v Evropském parlamentu a tamní levice se otevřeně bavila, pokřikovala, opouštěla sál. Jiné než optimistické názory se tam tehdy nenosily. Možná by stálo za to, aby některý politolog porovnal, jestli náhodou v dnešních běžných bruselských diskusích nepadají na téma fungování EU ostřejší slova, než tehdy říkal pan prezident.