Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já jsem původně nechtěl vystupovat, neboť nízká úroveň argumentace především pana poslance a hejtmana Ratha to asi příliš nevyžadovala, nicméně urážet a napadat předsedu vlády a místopředsedu vlády, ministra zahraničí za neúčast na hlasování a jednání Poslanecké sněmovny považuji za velmi unfér, zvlášť od člověka, který nemá účast na jednání a hlasování Poslanecké sněmovny zdaleka takovou, jako např. premiér České republiky. Prostě mít 51 % neúčasti na hlasování a plakat tady ze strany sociální demokracie nad tím, že premiér má 42 %, je nízké, ubohé a velmi laciné. Všichni vědí, že premiér i ministr zahraničí mají spoustu jiných povinností, které jsou dány jejich funkcemi a že neexistuje něco jako klouzavý mandát, je na rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Vím, že o tom v minulosti často bývaly diskuse, neboť je to praktické a podle mě v zájmu České republiky, aby od některých příštích volebních období něco takového bylo, něco takového, co je běžné v jiných zemích, neboť je evidentní, že má-li stát zájem na tom, aby se mohli vládní představitelé věnovat maximálně práci a nemuseli sedět ve Sněmovně i v situacích, kdy se nejedná o jejich odbornost, aby se jí mohli věnovat, v tomto ohledu bychom měli být vůči premiérovi a místopředsedovi vlády korektnější. Mně to nedalo, musel jsem k tomu vystoupit.
Stejně jako k tomu principu interpelací a využívání možnosti ptát se premiéra či ostatních ministrů vlády České republiky. Prostě všichni chápeme a říkáme ano, ptejte se, na co chcete, prostě klasika, já na co chci odpovím. Je to běžné a normální na úrovni vlády stejně jako na úrovni krajských zastupitelstev či na úrovni měst a obcí. Ale něco jiného je seriózně se ptát a dodržovat pravidla hry a něco jiného je kázat vodu a pít víno. Pan poslanec Rath tady říkal, že se ptá na absolutně jednoduchou věc a že mu nikdo nechce odpovědět, jaká je mzda toho či onoho zaměstnance Úřadu vlády a přitom sám dobře ví, že jsou v rozporu zákon o ochraně osobních informací nebo osobních údajů a zákon o informacích a poskytování informací veřejnosti, neboť jeden zákon říká, že občan má právo na to, aby nebyly zveřejňovány věci, které se týkají jeho osobních záležitostí - a mezi ty se plat počítá - a druhý zákon říká, že veřejnost má právo na veškeré informace, které se týkají veřejné správy. Tam je jasný rozpor daný rozhodnutím Poslanecké sněmovny, protože tyto dva zákony jdou proti sobě. Není to jediná interpelace, kterou se takto trápíme, i já mám podobnou od pana kolegy Tejce na stole. A musel bych na to říct, ať to soud definitivně rozhodne, protože se nechce žádný ministr ani premiér vystavovat nařčení, že porušil zákon o ochraně osobních údajů. To je přece logické, takže pokud s něčím nesouhlasíte, obraťte se na soud, protože ten to musí rozhodnout v okamžiku, kdy ty dva zákony jdou evidentně proti sobě.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR