Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych chvíli přerušil, možná trošku déle, řadu vystoupení, která tu jsou. Omlouvám se těm, co byli na řadě, ale myslím, že po dvou dnech rozpravy o bloku zákonů, kde se hodně týká zdravotnictví, by bylo vhodné, abych vystoupil se svým vysvětlujícím nebo zdůvodňujícím komentářem.

Někteří zde vystupují průběžně, já jsem si nechal poznámky do většího celku, protože některé se často opakují. Začal bych možná tím, co tady padlo v takových obecných připomínkách z opozice vůči koalici. Zaznělo tady, že ministři tam sedí na lavici jako duby a nereagují na nic. Pak to bylo zmírněno, tedy snad, na pařezy. Pak to ale bylo velmi zdrsněno tím, že tady předkládáme bolševické reformy. Proti tomu já bych si tedy dovolil, ač nemám rád střety na této půdě, tak bych se dovolil velmi rázně ohradit.