Nezaměstnanost rozšiřuje pocit nejistoty mezi obyvatelstvem, v regionech s její vysokou mírou zvyšuje kriminalitu, zhoršuje mezilidské vztahy, rozvrací rodiny, má dlouhodobé nebo trvalé dopady na zdravotní stav i na psychiku lidí. Vytváří pocit zoufalství a beznaděje. Vedle těchto měřitelných dopadů se však projevují i další negativní skutečnosti. Mezi nimi i šířící se mínění, podle kterého jsou lidé bez práce líní a neschopní jedinci parazitující na sociálním systému. Takovýto postoj vede k názoru, že být bez práce není problém státu a společnosti, ale důsledek neochoty či neschopnosti některých jedinců hledat si práci, a také si ji udržet. Tito lidé tak získávají stigma, které je vylučuje z kategorie „normálních“ občanů, a ocitají se v podstatě mimo společnost.