Ještě jednou všem delegátům a delegátkám příjemný den, téměř už před polednem Vás všechny zdravím a dovolte mi, abych tedy zahájila blok diskusní, který nás bude provázet celým dnešním dnem a možná až pozdě do večera.

Úvodem je třeba říci, že je docela obtížné vystoupit ve chvíli, kdy jsem měla dojem, že atmosféra kongresu po vystoupení našeho bývalého předsedy Mirka Topolánka je hodně na bodu mrazu, že najednou jsme se octli v jakoby velmi bezvýchodné situaci, protože slova o Titaniku, konci se prostě v takové chvíli, jim ta atmosféra kongresu lehce podlehne. To není ale můj způsob uvažování, není ani mým způsobem uvažování lakovat věci na růžovo, proto tady nestojím a proto se náš kongres nesešel, aby si neříkal věci tak, jak je každý z nás vidí. Proto budu mluvit tak, jak já vidím věci, co si myslím já, že se nám stalo, co si myslím, že můžeme napravit krátkodobě a co si myslím, že je dlouhodobou cestou před námi.

To, co se nám stalo, a chtěla bych říct, že budu mluvit očima voličů a možná, kdo z Vás jezdí na kongresy, tak si vzpomíná, že jsem tak mluvila vždycky.

Někdy jste to brali s takovým rezervovaným postojem, ale já si myslím, že jestli se chceme dobrat nějakého výsledku, nic jiného, než dívat se na nás očima našich voličů, nic jiného nám nezbývá, koneckonců Mirek Topolánek toto slovo, označení „volič“ vyzdvihl ve svém projevu také. Já si myslím, že naši voliči vidí stranu, která přestože navzdory po výsledku roce 2010 parlamentním, kdy jsme volby neprohráli, tak přesto to byla strana, která vstoupila do vlády a složila koalici. Najednou zde byla většina 118 hlasů v poslanecké sněmovně a vznikla zde naděje, že to, čeho se všichni obávali, tedy tažení Jiřího Paroubka za vítězstvím  sociální demokracie, jeho receptu na naši společnost i receptu ve vztahu k Evropské Unii, že tyto recepty on bude prosazovat. Najednou přišla úleva, že se to nestane, že je tady 118 hlasů, které budou mít šanci prosadit něco úplně jiného, něco, na čem záleželo občanské demokratické straně. Ta šance vzala velmi rychle za své, viděli jsme v přímém přenosu všichni postup politické strany, jestli to mám takhle říci, Věcí veřejné. Viděli jsme, co se dělo s jejich postoji v poslanecké sněmovně. Přemýšleli jsme také nad tím, když jsme si porovnávali, co to znamená koaliční vládnutí, tak jaké koaliční vládnutí, kdy v minulosti občanskou demokratickou stranu potkalo a uvědomovali jsme si kdo se chtěl dívat, kdo nad tím chtěl přemýšlet, tak si musel vybavit situaci v roce 2006 až 2010, kdy jsme byli v koalici s lidovci a se zelenými. A museli jsme si vybavit, že zelení měli 6 poslanců, z toho 4 ministerská křesla, museli jsme si vzpomenout, že již tehdy obětovala ODS post ministerstva financí, tentokrát při vyjednávání koalice v roce 2010 to bylo podobné. Skládala se koalice, u které byli jak dnešní kritici současného stavu, zejména tím myslím naše kolegy z poslaneckého klubu, tak také ti, kteří současný trend ODS podporují.

Vyjednali jsme to, co bylo možné, ODS tím nadšená nebyla, znovu se ozývaly hlasy o tom, že nemáme ministra financí a jak je to možné a málokdo už se byl ochoten podívat na to jak poměry, jaké poměry byly v předchozí koaliční vládě. To je myslím jeden pohled, který voliči mají a dívají se na nás jako na stranu, která když už vstoupí do koalice, když už se pro to rozhodne, tak také v té koalici má být pevnou součástí. Mně se líbilo, co tady říkal pan předseda strany TOP 09, Karel Schwarzenberg, který mluvil o, velmi státnicky, mně by se líbilo, kdyby od začátku této koalice strana TOP 09 vystupovala vůči nám, svému koaličnímu partnerovi tímto způsobem, který jsme tu dnes slyšeli, tedy způsobem, který říká, neseme společnou odpovědnost, neseme společnou odpovědnost, dali jsme se společně do party, společně vládneme, společně budeme úspěšní nebo společně padneme. Ale vedle věcí veřejných to byl tenhle disharmonický tón, který se ozýval v rámci soutěživosti, kdo z nás bude první na pravici, zda to bude ODS nebo zda to bude TOP 09, tak tento tón podmaloval, bych řekla, celý první rok a půl ne-li až do dneška vládnuti této koalice. To vidí naši voliči a určitě se jim to nemůže líbit a jestli něco říkají, tak říkají, tak se domluvte, přijďte před nás s tím, na čem se domluvíte a to na čem jste se domluvili tak to také udělejte. Netahejte nás do vašich sporů, my víme, že hledání koaličních dohod je složité, my víme, že personální ústupky být musí, my víme, že programové ústupky být musí, jsme gramotní, jsme voliči pravice, těmto věcem rozumíme, ale prosím pěkně,  neodehrávejte je tyto spory před námi, my chceme vidět Vaše výsledky.