Tématem byla podpora podnikání a pracovního trhu. Problematika, jejíž úspěšné řešení je nosné pro zdravý rozvoj celé společnosti. Jak však postupně vyplývalo ze slov P. Nečase v přímém přenosu na ČT24, šlo zejména o další úlevy a vyšší zisky majitelům firem a snižování standardů pracovního práva řadovým zaměstnancům. O spravedlivějším rozdělování nově vytvořených hodnot, o přibližování mzdy či odměny za práci zaměstnanců v ČR zaměstnancům v EU15 ani slovo. Tedy mimo vysoce kvalifikované zaměstnance a management, který vydělává na degresivním zdanění a stropech na odvody pojistného.

Zapomněl například uvést, že podnikatelé sice nesou podnikatelské riziko, ale toto je v případě úspěchů kompenzováno jejich zisky. Na rozdíl od nízké mzdy zaměstnance. A že k vytváření nových pracovních míst je pro podnikatele rozhodující odbyt výrobků či služeb doma nebo v zahraničí. Pracovní místa jsou proto vázána na odbyt, a ne na dobrodiní podnikatelů. Stát má, z mého pohledu, dbát na politické vyvažování mantinelů pro podnikání a pracovní trh, na dodržování době odpovídajícím pracovním podmínkám pro zaměstnance a zejména se starat o zvyšování kupní síly domácností a tím i poptávky. Nečekat na automatizmy dravého trhu, kde vyhrávají jen silnější.

Holedbal se nutností schválit finanční ústavu dle vzoru ODS a zastavit zadlužování, ale ani slovem se nezmínil, že vládnutí ODS v devadesátých letech tunelovalo státní majetek a jednorázovými neopakovatelnými příjmy z privatizace vylepšovalo rozpočtovou politiku. A že po roce 2006 se pak vládnutí ODS zaměřilo na přiškrcení příjmů do státního a veřejných rozpočtů, čímž zrychlilo zadlužování státu a rozvrací tak řadu jeho funkcí. Hlavně však udrželo pro zaměstnavatele v ČR nízkou cenu pracovní síly a cestou snižování daní apod. zvyšuje zisky pro zde působící kapitál. Osobně jsem pro zodpovědnou rozpočtovou politiku, ale ne ve prospěch menšiny a v neprospěch většiny!

Pan premiér zapomněl i na to, že podnikatelská sféra sice dlouhodobě volá po stabilizaci podnikatelského prostředí, ale v prvé řadě jí jde o legislativní prostředí, které se v ČR mění několikrát ročně. Zaměnil tento problém „volebním heslem“ o neměnnosti výše přímých daní a výdajových paušálů. Prokázal tak, že ho vůbec nezajímá naplňování veřejných rozpočtů, ale zisky těch, kteří mu k vládnutí dopomohli. A to nejen jako sponzoři, ale často i jako aktivní účastníci volební kampaně ve svých pracovních kolektivech.