V úterý 20. listopadu jsme byli svědky nezvykle dlouhé 45minutové vládní tiskové konference věnované důchodové reformě. Premiér P. Nečas hrál první housle a dal jasně najevo, kdo rozhoduje. Nová ministryně L. Müllerová byla do jisté míry upozaděna, což by zřejmě J. Drábek nepřipustil. A tak jsme v přímém přenosu na ČT 24 prošli osvětou, kterou vláda občanům již dlouhodobě servíruje.

Musím úvodem poznamenat, že se KSČM nebrání postupným nutným změnám, které mají důchodový systém v ČR stabilizovat, a které probíhají nepřetržitě od r. 1926. Z tohoto pohledu bychom nebyli ani proti novému pilíři, ale nesměl by vznikat na úkor pilíře státního. Bude totiž státní pilíř oslabovat příjmově a tím i v jeho solidární funkci. Náhradový poměr důchod/mzda bude klesat a negativní budou rovněž dopady na státní rozpočet.

Pan premiér se odvolával na výstupy z obou tzv. Bezděkových komisí. Zapomněl však uvést, že prvá komise žádné doporučení nepřijala a v té druhé rozhodovali ve střetu zájmů zástupci penzijních fondů. Rovněž operovat s údajem, kolik ekonomicky aktivních občanů pracuje na jednoho důchodce dnes a kolik bude za 40 let, je zavádějící. Vychází totiž z dávno překonané prognózy demografického vývoje, nebere v úvahu vliv imigrantů a zejména pomíjí růst produktivity práce, který bude zajišťovat nové zdroje.

Není nic špatného na tom, když stát dokáže své občany z 95 procent zajistit důstojně na stáří z průběžného pojištění či zajištění. To nám může sloužit jen ke cti a ne ke kritice. A pokud byly rozebrány příklady ze Slovenska a Maďarska, tak bylo ještě třeba mj. dodat, že všechny tyto diverzifikační reformy mají nevratný charakter systémové změny. A že je velice problematické rušit následně uzavřené individuální obchodní smlouvy. Navíc, proč by to dělali ti, kteří chtějí na této transakci vydělat. Vydělat tak, že se budou méně solidarizovat a tím jim zbude více pro ně.