Vážené kolegyně, vážení kolegové,

já se určitě vyjádřím i k tomu, co tady teď zaznělo z úst mého předřečníka k té sudetské záležitosti. Také bych rád věděl, co si o tomto tématu myslí pan ministr zahraničí Macinka, který bohužel teď právě utekl ze sálu – myslím si, že je velká škoda, kdyby nám neřekl svůj osobní názor na tuhle záležitost, která zcela zjevně sice má sloužit jako mlha a kouřová clona před těmi věcmi, o kterých se zmíním za chvilku, ale myslím si, že tohle je věc, určitě, pokud tady jedna koaliční strana předkládá nějaké návrhy, které zcela zjevně spadají do rezortu Ministerstva zahraničí, tak si myslím, že by byla velká škoda, kdyby se nám k tomu ministr zahraničí nevyjádřil. A doufám, že skutečně se k tomu vyjádří opravdu ministr zahraničí a ne pouze tady zmocněnec pro záležitosti související s třetí říší, pan Filip Turek.

Takže těším se na dnešní rozpravu, myslím, že to bude opravdu zajímavé, ale já bych chtěl využít především tento prostor k tomu, abych akcentoval dvě jiná důležitá témata tohoto týdne. A jsou to témata, která vy se snažíte zakrýt, milá vládní koalice, a používáte k tomu právě i manévry typu tady toho, co předvedl před chvílí pan předseda Sněmovny. Tak za prvé témata, o kterých bychom se měli prioritně bavit.

Děkuji. Tak prvním jsou pravidla rozpočtové odpovědnosti, protože to, co se chystá vláda teďka udělat, to dopadne v budoucnu na životy nás všech, zejména životy našich dětí, ale také životy dětí našich dětí, protože zítra se chystá projednávat zákon, který se tváří velice technicky, má takový komplikovaný název, mluví se o fiskálních pravidlech, strukturálním saldu, výdajových rámcích anebo dluhové brzdě.