Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení spoluobčané,
na systémovou podporu bydlení, což je téma, které se má probírat na této schůzi Sněmovny jsme čekali spoustu let, v podstatě víc než 30 let. 30 let se totiž v naší zemi problémy s bydlením řešily často až ve chvíli, kdy prostě bylo pozdě – když rodina přišla o byt, když máma samoživitelka s dětmi skončila v azylovém domě nebo když senior nezvládl platit nájem a skončil třeba na ubytovně. Lidi kvůli bydlení u nás desítky let padají do dluhů, dostávají se i do bezdomovectví. A máme tisíce dětí v dětských domovech, což je mnohem víc než jiné země srovnatelné velikosti. Často to je kvůli problémům s bydlením.
Přitom právě v oblasti bydlení je jasné, že taky platí jednoduché pravidlo, že prevence je levnější než dopustit, ať se rozhoří krize. Prevence je důstojnější. Prevence znamená odolnější a ve finále i funkčnější společnost. Takže když pomůžeme včas, udržíme děti ve škole, rodiny pohromadě, seniory v jejich prostředí, v jejich domově a lidi v práci. Když nepomůžeme, když nebudeme mít funkční zákon o podpoře bydlení, platíme víc. Platíme za azylové domy, za přeplněné dětské domovy, za dávky, za sociální služby, za zdravotní dopady včetně hospitalizací, za rozpad rodin i za dlouhodobé vyloučení.
Takže právě proto má zákon o podpoře bydlení pomáhat dřív, než lidé přijdou o střechu nad hlavou, dřív, než mají výpověď z nájmu, dřív, než mají dluhy, sbalené tašky, problémů celou kupu. Nemá pomáhat pár týdnů před tím nejhlubším pádem, ale včas – ve chvíli, kdy se dá problém vyřešit ještě levně, rychle a lidsky důstojně.
PhDr. Olga Richterová, Ph.D.
Mluvím o věcech, kterým se věnuju od začátku svého mandátu v téhle Sněmovně, což je vlastně od roku 2017. Pamatuju si první případy, kdy jsme řešili právě mámu se čtyřmi dětmi a jak systémově pomoct v situaci, kdy jí nabídli prostě místo pro ni s dvěma dětmi v azylovém domově, ale pro druhé dvě děti prostě místo neměli, a ty měly jít do dětského domova. To byla přesně situace, kdy v okamžiku, kdy jsme dokázali tehdy jako poslanecký klub Pirátů vybrat mezi sebou peníze na kauci pro tuhle paní a zařídit jí vlastně sociální službu, asistenci v bydlení, jenom to nebylo tak nazvané, tak ta paní normálně přechod do běžného nájemního bydlení zvládla, nájem platila a děti dál chodily do svojí školy, nemusely ji měnit a nemusely se odstěhovat od mámy do dětského domova, kde bychom jim stejně pobyt platili my všichni za minimálně 55 000 korun měsíčně na jedno dítě. Říkám schválně i tu částku. U dvou dětí 110 000 korun na měsíc, u čtyř dětí 440. Minimálně.
Tyhle částky náš stát vydává, protože nemáme funkční systém podpory bydlení. A bohužel ta vládní úprava, kterou předložila paní ministryně Mrázová, kterou máme tento týden projednávat, prostě smysl zákona o podpoře bydlení zoufale oslabuje. Protože dneska bytová krize nedopadá jenom na lidi, které si možná představíte – na lidi bez domova. Ne. Dopadá na běžné pracující lidi, ale s nízkou mzdou. Dopadá právě na rodiče malých dětí, kteří mají nejmenší příjem na hlavu v domácnosti, protože se starají o děti. Dopadá na seniory, mladé lidi, lidi se zdravotním postižením i na různé klíčové profese. Klíčové pro fungování naší společnosti.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Zkrátka bytová krize dopadá na lidi, kteří pracují, platí daně, starají se o děti, a přesto jim nájem bere polovinu příjmu. A těmto lidem systém musí umět pomoci. A pokud tu pomoc nastaví paní ministryně Mrázová tak úzce, že na ni dosáhnou jenom jednotlivci, jenom úzké jednotky tisíc lidí, a i ti až ve chvíli, kdy se nejspíš brutálně zadluží, přestanou zvládat život a spadnou do akutní krize, no tak potom jsme jako stát selhali. A potom selže tato vláda, vláda hnutí ANO. Protože ten systém je opilotovaný, je připravený po mnoha a mnoha letech zkoušení ve městech jako jsou České Budějovice, Liberec, Brno, ale i řada menších sídel.
Je zřejmé, že fungujou a klíčová jsou kontaktní místa pro bydlení. To není nějaký luxus nebo výmysl. To jsou vstupní dveře do systému. Místo, kde si právě ten senior, který se nevyzná, který je osamělý, nemá rodinu, která by mu poradila. To je škoda, že paní ministryně Mrázová odchází a neposlechne si argumenty proti vykostění zákona o podpoře bydlení, nicméně už odešla. Jde o místa, která když omezíme, tak omezíme i samotnou prevenci. Místa, která například na městské části Praha 7 pomáhají právě zejména seniorům. A to je skupina, která po změně z pera hnutí ANO už nebude mít v rámci zákona o podpoře bydlení nárok na pomoc vůbec. Úplně je vynechají z možnosti říct si o tu konkrétní pomoc.
Druhá věc – garantované bydlení. V Česku jsou prázdné byty. V Česku jsou nemovitosti k dispozici, kde se dá bydlet, které se nepronajímají, protože se jejich majitelé bojí. Bojí se neplacení nájmu, bojí se škod nebo složitého vymáhání. Zkrátka jsou to přesně ty případy, které opět jsou ozkoušené, že když dostanou garanci od státu nebo od obce, že právě taková velká škoda nebo velký nezaplacený dluh jim budou uhrazeny, tak dají někomu šanci na normální bydlení v tom bytě, který je aktuálně prázdný. Je to rozumné. Je to praktické. A je to mnohem levnější než řešit ty obrovské finanční dopady například toho, že u nás je zhruba 60 000 dětí na ubytovnách.
Další věc – v tom zákoně je taky důležitá asistence v bydlení, protože – a to je taky důležité si přiznat – některé domácnosti nepotřebují jenom jednorázovou radu, nevystačí si s nějakou návštěvou kontaktního místa – i když spousta domácností ano – ale to jsou domácnosti, které potřebují podporu, aby si bydlení udržely. Podporu s placením, s hospodařením, s dluhy nebo s komunikací s okolím, prostě se sousedskými vztahy jako takovými. Je to ten typ soustavné pomoci, poskytuje se rok, maximálně dva, který brání návratu do té akutní krize. Je to vlastně o změně zvyklostí, v něčem i o naučení se novým dovednostem. A tohle prostě není drahé v porovnání s tím, kolik nás stojí ty tisíce dětí, co jsou u nás v dětských domovech, navíc často právě kvůli krizi bydlení.
Takže prevence není drahá v porovnání s tím, kolik nás stojí nečinnost. To nečinnost je enormně nákladná. Když rodina přijde o bydlení, náklady nesou obce, stát, školství, protože to jsou často školské dětské domovy, zdravotnictví i sociální systém. Funkční prevence může ušetřit miliardy ročně.
Konkrétně v tom odůvodnění zákona o podpoře bydlení ve zprávě RIA, tedy ve zprávě o dopadech regulace, bylo spočítáno, a ocenili to i renomovaní ekonomové, že ta úspora po naběhnutí může být zhruba 4,5 miliardy korun ročně v tehdejších cenách. Takže miliardy. Spočítané miliardy, které funkční systém podpory bydlení přinese. A proto říkáme, že si nemůžeme dovolit prevenci nemít, vykašlat se na ni. Ale to, co prosazuje Zuzana Mrázová za hnutí ANO, je zúžení pomoci na pár jednotlivců, na pár tisíc lidí v celé republice a jenom na ty, kteří už jsou v té nejakutnější krizi.
Jenže bytová nouze nezačíná až tou nejhlubší hmotnou nouzí. Senior těsně nad limitem toho, aby mu stát podle tohoto zákona pomohl, nemusí zvládat nájem. Pracující máma samoživitelka může být jeden výpadek příjmů od průšvihu. Učitelka, zdravotník, mladá rodina, to jsou všechno lidé, co nemusí být v hmotné nouzi, což je ten termín, ta hranice nároku, co se zavádí, a přesto si vůbec nemusí být schopni dovolit bydlení v daném městě. Zdůrazním ještě jednou – hnutí ANO vynechalo z těch možností podpory v zákoně o podpoře bydlení veškeré seniory. Všichni senioři jsou tím, jak strašně přísně je stanovený příjmový limit, vynecháni. Právě proto k zákonu o podpoře bydlení s Piráty předkládáme konkrétní pozměňovací návrhy, protože chceme, aby z něj bylo opravdu funkční řešení. Řeknu tři ty pozměňovací návrhy a dostanu se pak ještě ke druhému bodu.
Za prvé chceme zvýšit ten příjmový limit pro vstup do systému podpory, takže jednoduše chceme, aby o pomoc mohli žádat i ti lidé, kteří pracují, ale přesto nezvládají rostoucí náklady na bydlení. To se totiž děje, to je realita. A stát se jí musí postavit čelem a ne ji vytlačit mimo to, čemu se věnuje.
Za druhé navrhujeme upravit výpočet nákladů na bydlení tak, aby ty náklady odpovídaly skutečným cenám na trhu. Proč? Protože ten systém vychází ze starých cen, z cen, které platily před několika lety. Jenže nájmy přece rostou, rostou velice rychle. A to, aby se vycházelo ze starých výpočtů, není fér.
Za třetí chceme posílit roli městských částí, městských obvodů, prostě obcí, samospráv. Na té místní úrovni obce nejlépe vědí, kdo pomoc potřebuje, vědí, jak ji efektivně nastavit a také umějí provázat svůj bytový fond, svoji bytovou politiku právě s touto pomocí. Takže silnější role obcí v zákoně o podpoře bydlení byla opět ozkoušena, otestována, že funguje, v rámci těch 70 pilotních projektů. A silnější role obcí znamená rychlejší, cílenější pomoc lidem tam, kde skutečně žijí. Země, která jenom bude čekat, až lidé o bydlení přijdou, nic neušetří, jenom zaplatí o trošku později a mnohem víc. Cílem za nás je pomozme lidem dřív, než ztratí domov, než nás to všechny bude stát mnohem víc peněz a než třeba těch 60 000 dětí, co u nás vyrůstají na ubytovnách, ztratí šanci na nějakou rozumnější budoucnost. Protože to je ve výsledku ztráta pro nás všechny, nejenom pro ně a jejich rodiny.
Právě to měl zajišťovat zákon o podpoře bydlení jakožto systém fungující napříč Českou republikou férově, bez ohledu na to, kde se člověk narodil a kde vyrůstá. A je to systém, který hrozí, že po zásazích vlády hnutí ANO a ministryně Mrázové zůstane absolutně nefunkční. Což je veliká škoda a je to úplně zbytečné.
Jenže další naší pirátskou prioritou není jenom dostupné bydlení, ale také předvídatelné podmínky pro rodiny. A právě rodinám se ještě chvíli budu věnovat, ale už se blížím k závěru. Co prosazujeme jako Piráti? Prosazujeme, aby podpora rodin byla předvídatelná a aby reálná hodnota například rodičovského příspěvku, ale prostě obecně podpory mladých rodin neklesala. Konkrétně dlouhodobě chceme, aby se zvýšila ta výchozí suma rodičovského příspěvku na 420 000 korun, a poté aby se pravidelně valorizoval, navyšoval o inflaci jako důchody.
Proč? No protože chceme stabilitu a předvídatelnost právě téhle konkrétní podpory pro mladé rodiny, která nebude vázaná na aktuální politické handrkování a politickou debatu.
Chceme, aby podpora státu směřovaná k mladým rodinám odpovídala aktuálním životním nákladům, a chceme, aby se rodiče prostě mohli soustředit na péči o děti a svobodně si vybrali, jak dlouho chtějí být doma a neměli obavy z nedostatku financí. Dnes tím, jak rodičovský příspěvek vždycky po navýšení zase začne ztrácet na hodnotě, nevalorizuje se o inflaci, tak jsou mladí lidé a rodiny v úplně jiné situaci než lidé, kterým je ta státní podpora například v podobě starobního důchodu pravidelně valorizována. A to je správně. My jsme zastánci toho, ať se například důchody, ale i mnohé další varianty státní podpory navyšují pravidelně. Ale nechceme, aby byly vynechané mladé rodiny. Takže to je věc, kterou já to zvedám dlouhodobě. Dlouhodobě se zasazuju o prioritu rodinné politiky v České republice, aby rodiče věděli, že hodnota rodičovského příspěvku nebude klesat, ale zůstane stabilní dlouhodobě, tak jako to je u jiných verzí státní podpory.
A právě proto navrhuju zařazení bodu, který se týká valorizace rodičovského příspěvku. Takže jde z pohledu nás, Pirátů, ale věřím, že řady z vás, kteří sedíte v této sněmovně, o podporu, která není jenom sociální dávkou a podporou, ale i investicí, investicí do rodin, investicí do budoucnosti naší země. Předvídatelnost je naprosto zásadní, přispěje to k rozhodování lidí. Proto navrhuji bod Valorizace rodičovského příspěvku o inflaci tak, jako u důchodů. Navrhuji to jako první bod dnes a ještě jednou zopakuji. (Předsedající: Mám to.) Valorizace rodičovského příspěvku o inflaci tak, jako u důchodů.
Děkuji za podporu.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
