Asi 1,8 mld. Kč odplynulo a další peníze ještě poplynou přes společnost IZIP, a. s. na různé účty nejen jeho spolupracujících firem za práce, které si u této soukromé společnosti dlouhodobě smluvně objednala VZP ČR. Zaplatila rozjezd IZIP a platí jeho činnost. Vedle správy některých elektronických dat (Portál VZP) a náborových akcí nových klientů VZP jde o vedení elektronických zdravotních knížek (EZK), jejichž záznamy by měly sloužit k předávání zdravotních informací mezi lékařem a pacientem a mezi lékaři navzájem. Tato vize či „dobrý" podnikatelský záměr 2 lékařů, členů ODS - někdejších poslanců PS PČR, dnes Evropského parlamentu (M. Ouzského a M. Cabrnocha) - neplní od r. 2001 očekávání.

 A tak deklarovaná kontinuita a koordinace péče mezi lékaři, zamezení zbytečně opakovaných vyšetření i předpisů léků a tím i předpokládané úspory jsou jen zbožným přáním. Žel, funkční není ani systém rychlých informací pro záchranáře doma či v zahraničí v případě úrazu či záchvatu nositele EZK. Systém sice ledasco umožňuje, ale nevyužívá se. Chybí i potřebné technické vybavení u poskytovatelů zdravotní péče.

 Hlavním problémem je, že tento „zázračný" projekt je pro poskytovatele zdravotní péče dobrovolný. Není uložen ani zákonem, ani smlouvou se zdravotní pojišťovnou. A tak náborovaný klient VZP elektronického sdílení dat časem zjistí, že žádný či jen někteří jeho ošetřující lékaři jsou do systému zapojeni. Proto jsou zaznamenávány jen některé informace např. od ambulantních specialistů, ale k nim se praktický lékař nedostane, pokud on smlouvu s IZIP neuzavřel. A pokud uzavřel, ale nezaplatil svému správci počítačové sítě 6 tisíc Kč na rok, informace také nezíská, neboť VZP není ochotná platit dalších 60 mil. Kč novým chytrákům. Elektronická zdravotní knížka není ani po deseti letech sdílenou zdravotnickou dokumentací! Tu mají jen nemocnice, které však užívají svůj vlastní vnitřní systém. Druhý problém přináší i dobrovolné zapojení občanů-pacientů a to, zda vůbec lékaři sdělí, že je účastníkem IZIP.

 Jde o nakládání s citlivými soukromými daty. Při vědomí různých kauz s únikem tajných informací a s neustálým zdokonalováním práce hackerů je bezpečná ochrana dat a jejich uvolňování jen povolaným osobám technický složité. Představme si, jak by některé informace o nás rády znaly životní pojišťovny či zaměstnavatelé. Jaké osobní problémy by mohly způsobit některé uniklé informace v rodinných vztazích apod. Dobrovolný systém je náročný i na finanční motivaci a získávání účastníků jak z řad klientů, tak zdravotníků. Vyčerpává další a další peníze.