Podobně jako kdysi při českém hlasování o Lisabonské smlouvě, opozice z SPD a Zelených návrh vlády jednoznačně podpořila, zatímco výpadky hlasů byly na vládní straně. Ale v souhrnu můžeme říci, že Německo se rozhodně postavilo za další pokračování eura. Je to strategické rozhodnutí německé politické elity.

Euro Německu prokázalo za dvanáct let své existence výhody stabilní měny, na které je každá exportní země - tedy i ČR - silně závislá. Ekonomická logika proto vyvrací tvrzení Václava Klause, že euro je „od samého počátku chybný projekt". Ještě podivnější je, že to prezident uvedl při největším českém exportním svátku, při zahájení brněnského Mezinárodního strojírenského veletrhu.

Pravdu má Václav Klaus v tom, že euro je projekt politický. Chyba projektu však nebyla na začátku, jako spíše v pokračování. Euro je logickou odezvou na globalizační výzvy. Je to způsob, jak v Evropské unii valorizovat fakt, že je nejsilnějším hospodářským seskupením světa. Zapadnout by nemělo ani to, že myšlenka společné měny vznikala po desetiletích, kdy byla Evropa v nástupu a evropská produktivita práce převyšovala americkou.

Euro bylo signálem k urychlení federalizačních tendencí v EU. Šlo tedy o to, jak plně využít možného. Pouze nedokončená integrace EU vystavuje jednotlivé členy situaci, kdy se musí sklánět před hegemonii Spojených států (a nově i Číny a dalších nastupujících velkých ekonomik). Krize, kterou prožíváme, proto spočívá v tom, že projekt zaostal za představami tvůrců, nikoliv v tom, že tyto představy předběhly svou dobu.