Dámy a pánové, já na jednu stranu oceňuji snahu pana ministra spravedlnosti. Zahrnul nás argumenty, přemírou informací, bych řekl. Je to ale něco, co by každý poslanec měl vědět, když do Poslanecké sněmovny přijde. Pan ministr se nás snažil zřejmě přesvědčit o tom, že amnestie jsou a budou. To, myslím, víme.

Já obecně s institucí amnestie souhlasím, ale rád bych to upřesnil. Nemám problém s omilostněním zlodějíčků, podvodníčků, neplatičů nájemného, pachatelů dopravních nehod, pokud tyto nebyly způsobeny pod vlivem alkoholu, zkrátka drobných šibalů. Problém je, a to tady může pan ministr spravedlnosti hovořit ještě další hodinu, článek 2 amnestie. To je alfa a omega celé věci. Obdobu takového amnestijního bodu bychom těžko hledali, vlastně zcela jistě ho nenalezneme prakticky v žádné z amnestií uvedených panem ministrem, ať už byly za první republiky nebo za komunistického režimu. Jde o omilostnění tunelářů, korupčníků a velkých šibalů. A o to tady jde. Zakrývat to velkým řečněním nemá smysl. (Potlesk zleva.)