Když jsem v listopadu 1989 zvonil na Václavském náměstí i jinde klíči, věřil jsem, že takovéto kádrování skončí. A to nejen kádrování mé osoby, ale všech, včetně komunistů.

Studenti středních škol, obratně manipulovaní některými svými učiteli i dalšími lidmi v pozadí, ve svatém nadšení s třiadvacetiletým zpožděním (za starého režimu ještě ani nežili) zahájili protikomunistický džihád. Radní Jihočeského kraje za KSČM pro školství Baborová není zrovna cílem ideálním. Je svými kolegy na gymnáziu považována za velmi dobrou pedagožku. V minulosti, tedy za bývalého režimu, osobně nikomu, jak se zdá, neublížila. To, že zastávala dogmata komunistického režimu je sice smutné, ale již trochu obstarožní a obehrané téma. Já jsem zase věřící, ateisté to také mohou vidět jako podivné.

O hodně perspektivnějším terčem nežli Baborová je radní pro školství Karlovarského kraje za KSČM Sloup, který byl před listopadem 1989 u vojenského útvaru politrukem. Pamatuji si na tuto zvláštní kategorii lidí v armádě ze své roční prezenční vojenské služby v Prachaticích. Byla to skupina zabedněných hlupáků, zašíváků, ale poznal jsem mezi nimi i několik inteligentních lidí. Nic neudělali a jejich praktický význam ve vojenském útvaru se rovnal nule. Současný radní Sloup by se měl posuzovat podle toho, zda někomu ve své politické funkci v armádě ublížil, či neublížil. Za dvacet tři let by se to voliči již určitě dozvěděli. Komunisté se nestali členy devíti krajských rad (na Vysočině je na jejich hlasech soc. dem. krajská rada závislá a na jižní Moravě úzce spolupracují mimo radu) na základě vedoucí úlohy své strany ve společnosti, jako za starého režimu, ale na základě výsledku demokratických voleb. Je třeba připomenout, že se stali de facto vítězi krajských voleb. Proč? Protože pravicová vláda nedokáže efektivně řídit stát a dělá strašlivé politické chyby a sociální demokracie je v řadě krajů součástí systému korupce.