Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem se zájmem poslouchal vystoupení pana předsedy vlády, protože jsem čekal na potvrzení té informace, které jsem si povšiml ve sdělovacích prostředcích. Povšiml jsem si, že náčelník generálního štábu Pavel se vyjádřil, že tam nebude tak úplně výcviková mise, nebo jenom výcviková mise, ale že naši vojáci budou chránit velitelství mise, což už ovšem mění poněkud charakter mise z mise výcvikové na misi bojovou.
Vzpomínám, jak jsem byl před lety průběžně pronásledován médii i politickými odpůrci při své kritice navyšování vojenského angažmá české armády v Afghánistánu. Spojené státy v příštím roce Afghánistán opustí a s nimi zmizíme z této země i my. Co všechno se při té intervenci povedlo? V Kábulu /mluvím úmyslně o Kábulu, protože jinam moc té ústřední vlády zřejmě nesahá/ se drží u moci naprosto zkorumpovaná vláda, která nemá nic společného se západními hodnotami a vlastně na zvysoka kašle. Možná, že temnota, kterou by nastolila vláda Tálibánu, by byla ještě větší, ale to je opravdu smutné měřítko.
Je zřejmé, že lidé si v Afghánistánu chtějí žít po svém. Tak je nechme žít a nechme je žít jen za jejich - myslím peníze. Vyhazování peněz českých daňových poplatníků bylo v posledních letech úplně k ničemu. Nic nepřineslo, ani méně korupce v této zemi, ani více politické plurality, ani větší práva žen v afghánské společnosti. Země se zmítá v občanské válce.
A pochopitelně nelze očekávat ani žádný byznys pro české firmy v této zemi do budoucna. Shodou okolností v té oblasti, kde působí náš kontingent, mají své hospodářské zájmy Číňané, mají tam cínový důl, exploatují cínový důl, a nejsou zapojeni do žádných vojenských operací.
Nechápu po těchto zkušenostech české vládní politiky ani část opozice, že chce podpořit další dobrodružství, tentokrát na africkém kontinentě, v daleké Mali. Připomínám, že český zahraniční obchod, jeho obrat s Afrikou, se podílí na českém zahraničním obratu necelým jedním procentem, a Mali z tohoto procenta představuje necelá čtyři procenta. Je to země, kde nemáme ani ambasádu.
V politice vše souvisí se vším. A já si cením politiků, kteří umí uvažovat na několik tahů dopředu. Ti francouzští a britští to před dvěma lety evidentně nebyli. Oni zaseli bouři v Libyi, v kteréžto zemi si chtěli vyřídit účty s tamním despotou Kaddáfím, který byl jen tak mimochodem sponzorem volebních kampaní prezidenta Sarkozyho.
Libyi, tedy zemi v předpolí Evropy, na pobřeží Středozemního moře, se podařilo přivést do chaosu. Současná slabá libyjská vláda nedokáže odzbrojit a zpacifikovat tamní ozbrojené milice a ozbrojence. A teroristé a džihádisté z celého arabského světa a možná z celého světa byli za boj proti Kaddáfímu v Libyi odměněni tím, že se v Libyi zmocnili skladišť zbraní a po likvidaci výstředního plukovníka se tito ad hoc spojenci Západu přesunuli z Libye do Mali a začali tam řádit. V Mali změna režimu žádoucí není, a tak se islamisté ze spojenců rychle stali nepřáteli Západu. Tentokrát už ovšem vyzbrojeni moderními, často západními zbraněmi z Libye.
Dobrodružství v Libyi se česká armáda správně nezúčastní. Teď se účastnit chce, tedy chce se účastnit vláda. Pravděpodobně i velká část Poslanecké sněmovny. Máme dnes odsouhlasit působení příslušníků Armády České republiky ve výcvikové misi Evropské unie v Mali a také k ochraně velitelského stanoviště. V každé demokratické zemi je obvyklé, že priority dané země jsou definovány vládním dokumentem. Mám v této souvislosti na mysli vládní materiál Koncepce zahraniční politiky České republiky z 20. července 2011. Otevřel jsem ten dokument a hledal jsem zmínku o africké Mali. Hledal jsem, hledal, ale nenašel. Zmínku o prioritních zemích, pominu-li pochopitelně země Evropské unie, NATO nebo OECD, jsem našel a ve dvou bodech jsem našel i další země. V bodě 4.5 Podpora demokracie a lidských práv. Tam se však výslovně mluví o východní Evropě a západním Balkánu. Bod 4.6 Rozvojová spolupráce v odstavci Prioritní země a oblasti spolupráce. Vyjmenuji ty země: Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, další země Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestina, Srbsko. Nic o Mali. Britský premiér Palmerston kdysi řekl. Velká Británie nemá přátele, má jen své zájmy. Tento výrok lze dobře parafrázovat jako jednu ze zásad české zahraniční politiky. Země nemá přátele, ale naštěstí je také má. Země má své zájmy. Je proto pochopitelné, že Francie jako bývalá koloniální mocnost má v Mali své značné hospodářské a politické zájmy. Francouzské firmy jsou v zemi přítomné ve velkém počtu a v zemi pobývají tisíce francouzských občanů. To dovedu pochopit. Uniklo mně, jaké zájmy má v Mali česká vláda. Oněch - premiér tvrdí - 135 milionů korun, až se rok s rokem sejde, tak bych chtěl vidět ten konečný součet. Myslím si, že to bude částka vyšší. Oněch 135 milionů korun, které se předpokládají vynaložit na toto dobrodružství, může být lépe použito pro potřeby české armády přímo v republice. Ne že by to armáda nepotřebovala. Anebo, pokud ty peníze snad armáda nepotřebuje, například na obnovení generálního konzulátu obchodního zastoupení v Bombaji, v tomto hospodářském, finančním a obchodním centru Indie země s 1,2 miliardou obyvatel. Ale to je opravdu jen jedna z mnoha možností. Určitě každý z poslanců by přišel v oblasti zahraniční politiky s jinými možnostmi.
Tento návrh vlády vidím současně jako nezdůvodnitelný, voluntaristický a také marnotratný. Proto jej nepodpořím. V Mali opravdu, ale opravdu ochranu našeho zájmu, našeho národního zájmu nevidím. Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Ing. Jiří Paroubek
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
