Děkuji, paní předsedkyně. Mně osobně nedělá velké problémy překřikovat sněmovnu, ale pak zase některým vládním poslancům se zdá, jak to tady jeden z nich nedávno vyjádřil, že řvu. Takže myslím si, že je to seriózní ve vztahu zejména k těm, kteří poslouchají.

Ve státním rozpočtu na příští rok, v tom návrhu, který vláda dnes navrhuje stáhnout, je na dávky státní sociální podpory vyhrazeno necelých 32 mld. korun, což je meziročně pokles o více než 14 %. Vláda počítá se zrušením stávajícího příspěvku na bydlení. V případě, že jeho zrušení bude schváleno podle vládních návrhů, snížily by se výdaje na dávky státní sociální podpory v příštím roce o 7 mld. korun. Ministr Kalousek v tomto návrhu rozpočtu již snížení sociálních výdajů předvídá, aniž by byly příslušné legislativní změny naší Sněmovnou schváleny.

Restrikce současných příspěvků na bydlení současně vyvolá nárůst výdajů na dávky hmotné nouze o 5 až 6 mld. korun. I přes uvedený nárůst výdajů se očekává úspora na výdajích pro domácnosti s nejnižšími příjmy ve výši 1,4 mld. korun ročně. Myslím, že snižování výdajů sociální povahy v oblasti bydlení je vstupenkou k bezdomovectví pro desetitisíce lidí s vysokými nájmy. S takovým snižováním výdajů těm nejpotřebnějším zcela zásadně nesouhlasím.

Na rok 2013 je na dávky nemocenského pojištění vyčleněno 21,7 mld. korun. Na příjmové straně rozpočtu je však výběr pojistného předpokládán ve výši cca 26 mld. korun. Tyto naspořené 4 mld. by měly být jednoznačně vráceny do systému např. vyššími dávkami v nemoci. Omezení těchto dávek v praxi často končí tím, že si nemocní berou dovolené, jen aby měli zachovaný příjem, nebo nemoci přecházejí. Jak se to projeví ve zhoršování zdravotního stavu české populace, nikdo nedokáže odhadnout. Nicméně v budoucnu to způsobí násobné výdaje toho, co dnes v rozpočtu ušetříme.

Dále se snižují výdaje na politiku zaměstnanosti o 2,2 mld. korun, tedy téměř o 10 %. Na zaměstnávání zdravotně postižených občanů, kterým vláda sebrala v předchozích dvou letech, co mohla, chce dát o závratných v uvozovkách 100 mil. korun navíc. To nejen že nedokáže ani nahradit výpadek způsobený inflací, ale ani to nemůže zajistit smysluplné zaměstnání zdravotně postižených v různých, především odlehlých částech našeho státu.

Na aktivní politice zaměstnanosti chce vláda ušetřit 700 mil. Z tohoto pohledu je pak podpora v nezaměstnanosti snížená o téměř 10 % jen výsměchem všem těm, které diletantské vedení hospodářství této země připravilo o jistotu zaměstnání. Tak nezodpovědný přístup projednávání rozpočtu je srovnatelný snad tedy jen s tím loňským.

Když se však zamyslím, tak ony jsou si všechny rozpočty vlád pod vedením ODS a s komplicitou ministra financí Kalouska velmi podobné. A co je velmi úsměvné, tak to, jak pravicoví ministři financí a předsedové vlády a další rádoby vtipní pravicoví politici a ekonomové neustále hovoří o tom, že je současný stav způsoben vládami levice, potažmo vládou, v jejímž čele jsem byl. Právě to mě nutí opět a znovu trpělivě vysvětlovat, jaká byla skutečnost.


Pokud dojde k nějaké debatě o rozpočtu, tak je údajná neschopnost levice odpovědně hospodařit vždy zmiňována. Jak to bylo s těmi dnes již vpravdě mýtickými schodky v letech ohromného hospodářského růstu? V době hospodářského růstu, tedy za rok 2006 růstem šestiprocentním a dnes po neustálém zpřesňování Českým statistickým úřadem dokonce sedmiprocentním, jsme k rozhodování přistupovali skutečně odpovědně, a to dlouhodobě. Vždyť růst v roce 2005 byl 6,8 procenta a díky tomu, že existují určité síly setrvačnosti v ekonomice, zvláště pokud sestavujete rozpočet, tak působením setrvačnosti a synergicky připraveným návrhem rozpočtu se podařilo prodloužit období tohoto výtečného růstu a bohatnutí naší země a jejích občanů i v roce 2007, kdy byl růst 5,7 procenta. Pak nám ekonomika po zásazích pravicových ekonomů a nejlepších ministrů financí světa chřadla a chřadla.

Že se jedná o velmi vážnou chorobu, ze které jsme se stále ještě nedokázali vyléčit, svědčí fakt, že se nám po dlouhých pěti letech stále ještě nepodařilo dosáhnout úrovně podílu hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele v přepočítané paritě kupní síly. Tedy, že v roce 2012 se máme hůř než v roce 2007. V roce 2007 se jednalo o hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele k paritě kupní síly v částce 20 660 korun a v roce 2011 to bylo 20 449 korun.

Neustále je zmiňován tehdejší rozpočtový schodek a to, že v době na dnešní poměry závratného hospodářského růstu se má schodek snižovat. Smutné je, že ekonomové, kteří nám toto vyčítají, bohužel skladbě státního rozpočtu příliš nerozumí a nedokáží interpretovat tehdejší státní závěrečný účet. Takže v roce 2005 byl schodek státního rozpočtu nominálně 56 mld., z této částky, dámy a pánové, ovšem bylo 45 mld. rozpočtových rezerv. Tedy skutečně a průkazně jsme prostředky získané díky bezprecedentnímu hospodářskému růstu využívali na vyrovnávání schodku státního rozpočtu. Opakuji, připravili jsme následujícím vládám jen v roce 2005 45 mld. rozpočtových rezerv. Kromě toho ještě bylo 20 mld. korun vynaloženo na krytí ztráty Konsolidační agentury, čili suma sumárum 65 mld. korun. Takže kdyby nebylo těchto dvou účetních operací, neboť jde jen o metodiku vedení státního účetnictví, tak by schodek neexistoval. Hospodaření státu by bylo ve faktickém přebytku.

V roce 2006, kdy schodek na první pohled vypadá obludně - přes 97 mld. korun, a takto je také propagandisticky využíván, ale z téhle částky bylo opět 46 mld. korun rezerv a 20 mld. korun ke krytí ztráty Konsolidační agentury. Takže faktický schodek je něco málo přes 30 mld. korun. Kdybychom takovýto schodek měli teď, v tomto roce, tak bychom měli opět oceněného ministra financí a byli nadšení, jak se nám všem daří.

Dámy a pánové, především bych chtěl znovu opakovat, jak jsem o tom již při minulých debatách o rozpočtu hovořil, že vláda se chytla do vlastní pasti. Sama si ji nastražila tím, že zavedla praxi sestavování rozpočtu na základě legislativy, která ještě nebyla řádně schválena Parlamentem. Čili to, že ministru financí nezbývá nic jiného než rozpočet přepracovat, nezpůsobil nikdo jiný než sama Nečasova vláda, která prostě vládnout neumí. Nicméně musím říci, že toto rozhodnutí vlády svým způsobem vítám. Rozpočet je, jak se stalo za pravicových vlád zvykem, postaven na nerealistickém odhadu ekonomického vývoje. Ve světle průběžně zveřejňovaných údajů o vývoji českého průmyslu, stavebnictví, o maloobchodu, o vývoji tržeb maloobchodu a u našich hlavních světových obchodních partnerů, kde dochází k výraznému zpomalování ekonomiky, je předpoklad reálného růstu o jedno procento jednoznačně nadhodnocen. Můžeme očekávat spíše kladnou nulu. Vyloučit nelze ani pokračování poklesu. Takže už tady hrozí výpadek daňových příjmů okolo nejméně 10 mld. korun. Pokud by se opakoval letošní pokles hospodářství, mohou ve státním rozpočtu chybět až dvě desítky miliard korun. Konec konců, i sám pan ministr financí o 20 mld. korun, pokud jsem to správně postřehl, hovoří.

V návrhu rozpočtu nejsou zapracována žádná prorůstová opatření. Vláda pokračuje dál ve své destruktivní politice tupých škrtů, která přivedla v tomto roce českou ekonomiku jako jedinou ze středoevropských zemí do recese. Rozpočet počítá s dalším poklesem objemu prostředků na platy veřejných zaměstnanců. Se škrty v sociální oblasti i ve výdajích na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti. Stejně jako v minulosti jsou naprosto nedostatečné prostředky určené na výdaje, které mohou podpořit hospodářský růst. Mám na mysli například prostředky Státního fondu dopravní infrastruktury na výstavbu dopravní infrastruktury nebo zdroje Státního fondu rozvoje bydlení na podporu modernizace a rekonstrukce bydlení.

Tady bych se možná chtěl trochu zastavit. Myslím si, že vláda naprosto podceňuje incentivy, které by mohly podpořit výstavbu bytů, například komunálních, bytů sociálního charakteru a podobně. Myslím, že to jsou věci, kterými by se v prorůstové politice měla vláda zabývat. Takže se ptám, co by mělo vládou očekávaný procentní růst hospodářství generovat, když s ohledem na vývoj v zahraničí bude velmi pravděpodobně slábnout export. Tahoun české ekonomiky, který doposud ta čísla vylepšoval a neukázal tak v plné nahotě, že hospodářská politika vlády je zcela chybná. Namísto toho, aby vláda přijala opatření na podporu hospodářského růstu, který zajistí rozpočtu potřebné příjmy, nadále ignoruje ekonomickou realitu a přichází s návrhy typu omezení výdajových paušálů, které poškodí drobné živnostníky aniž by problém více než stomiliardového schodku jakkoli řešily. Tohle mě zajímá osobně, protože vláda pod mým vedením zavedla výdajové paušály pro živnostníky.

Za naprosto nepřijatelné považuji pokračování vládních experimentů s DPH. Před rokem touto dobou ministr financí obhajovat vládní návrh na zvýšení sazby DPH z 10 na 14 % s tím, že z očekávaného výnosu 22 mld. budou hrazeny náklady důchodové reformy.

Dámy a pánové, za prvních devět měsíců ministr financí vybral na DPH o pouhé 3 mld. korun více než v loňském roce. Vláda lidem zdražila potraviny, léky, teplo, vodné, stočné, veřejnou dopravu a řadě domácností, zejména důchodcům, nezaměstnaným, sociálně potřebným nebo mladým rodinám s dětmi způsobila vážné existenční problémy. Tisíce lidí se propadly pod hranici chudoby. Výsledek je, že státnímu rozpočtu to nepřineslo téměř vůbec nic. To je smutné. Lidem nezbylo nic jiného než omezit spotřebu, odložit zbytné nákupy nebo za nimi jezdit do levnějšího zahraničí.

Víme, že pokud jde o základní koš potravin, pokud provedete nákup v tom základním koši potravin u nás a v Německu, tak v německé samoobsluze je o třetinu levnější. Troufalost vlády, která si není schopna přiznat svůj omyl a odvažuje se předstoupit před tuto Sněmovnu a žádat o schválení dalšího zvýšení DPH, už opravdu nezná mezí. A že k tomu dneska dojde v jiném bodu, to všichni víme.