Vaše Excelence, pane premiére, dámy a pánové,

Je mi velkou ctí a potěšením zahájit poslední panel dnešní konference. Tématem pro mnoho mluvčích bude Evropa a její role v nové mezinárodní rovnováze. Toto téma je velmi současné a akutní, neboť současný vývoj v Evropě nenechává nikoho na pochybách, že pozice kontinentu v mezinárodní komunitě prochází radikálními změnami.

Čelíme širokému spektru výzev. Hledání nové geopolitické rovnováhy s ohledem na mezinárodní bezpečnost je jednou z nich. Nemůžeme například doufat, že se hrozba mezinárodního terorismu v následujících letech zmenší. Turbulentní události tzv. arabského jara v severní Africe byly dosud dobrými zprávami pro Evropu a celý demokratický svět. Poselství hnutí je jasné: touha po svobodě a demokracii je univerzální a vývoj k jejímu dosažení nikde nepřestane. Nicméně demokracie, zejména ve své rané fázi, je vždy celkem křehká a vyžaduje velkou péči, vytrvalost a odhodlání. Jinak může přinést mnoho rizik pro stabilitu a bezpečnost jak ve státech, tak v regionu. Pomoc při prevenci toho, aby tato rizika ohrozila základy těchto mladých demokracií, založených na vládě práva, bude úlohou Evropy a EU.

Globální bezpečnost je přirozeně ohrožena mnoha dalšími problémy. Ani EU, ani žádný z jejích členských států nemá sílu hrát roli světového hegemona. Ani nechceme být „světovým policistou“, což na druhou stranu neznamená, že Evropa by měla vzdát aktivní roli v takzvaném „koncertu mocností“. Nicméně zachování naší pozice nemůže být dosaženo politickou centralizací ani nadměrným zbrojením, nehledě na jejich důležitost při odstraňování bezpečnostních hrozeb. Srdce světové moci se přesouvá především do ekonomických center. Většina hrozeb, kterým naši občané čelí, se velmi liší od těch, které známe z 19. a 20. století. Věřím, že současný nevypočitatelný ekonomický vývoj a turbulence na finančních trzích představují naléhavější rizika. Ekonomická krize může destabilizovat a poškodit stát mnohem více, než cokoliv jiného. Dále může zásadně zvýšit potenciál dalších hrozeb a nemusím použít příklady z historie.

Nenechme si namluvit, že současná krize je krizí globální. Ačkoliv, až donedávna, velké světové ekonomiky spoléhaly také na poptávku z Evropy, jak můžeme vidět, dokáží si dobře poradit i bez ní. Mimochodem celková vzájemná závislost mezi EU a zeměmi BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína) je menší než bychom si mohli myslet. Vezměme například Německo, největšího exportéra EU. V roce 2010 německý obchod s partnery v EU pětkrát přesahoval obchod se zeměmi BRIC. Opatrnost, s jakou klíčoví hráči přistupují k jednáním o pomoci EU, je koneckonců signálem, že také počítají s možností ekonomického úpadku Starého kontinentu a jeho přesun na periferii světového vývoje. Proto není možné utěšovat se falešnými myšlenkami, že svět se neobejde bez silné Evropy. To již neplatí.