Děkuji za pozvání na toto každoroční důležité setkání, které se už stalo dobrou tradicí a které by mělo být vážnou diskusí - tedy nejen jednosměrným předáváním informací - špiček naší armády s politiky.

Ministr obrany Vondra řekl minulý týden při vojenské přísaze na Hradčanském náměstí - silněji než to naši ministři obrany říkávali v minulosti, neboť většina z nich se s armádou v podstatě bohužel vůbec neidentifikovala - že „armádu potřebujeme". Řada z Vás tomu byla přítomna. To je výrok velmi netriviální, který v naší zemi nebýval a o to více není nyní zcela jednoznačně přijímán. Zejména na počátku 90. let postoje vlivné části naší politické scény s tímto názorem nebyly v souladu.

Tato věta pana ministra, se kterou souhlasím, však musí mít dovětek. Občanům a zákonodárcům musíme dobře vysvětlit, proč armádu potřebujeme.

Zdá se mi nedostatečné pokoušet se postavit obhajobu potřeby naší armády primárně na základě jejího účinkování v zahraničních misích. Tyto mise - při proměnlivosti politiky a mezinárodní situace - dostatečným argumentem nejsou, a nemohou se stát výlučným zdrojem legitimity armády v očích veřejnosti. Nemyslím, že můžeme být armádou chemické ochrany a polních nemocnic. Není možné změnit armádu ani na pomocný záchranářský sbor například při povodních. Tyto věci sice úlohou armády také jsou, ale pouze TAKÉ.