A ten ji přitom dokáže bez rizika otočit téměř kolem dokola. Což teprve hlavy učitelů, žáků, rodičů žáků, prostě obětí bizarních experimentů ministra Dobeše.

Školy by již neměly být státem financovány pouze příspěvkem na žáka, ale budou navíc zvlášť trestány za nižší počet žáků ve třídě, než je ministerstvem stanovený optimální stav.

Je řada pedagogů, kteří by rádi drželi nižší počet žáků ve třídách, neboť kvalita výuky je pro ně výše než ekonomika. Za stávajících podmínek to možné je. Při realizaci nového nápadu to v mnoha případech možné nebude. Platí sice, že vzdělání především, ale můžeme se spokojit i s druhým místem. Na prvním jsou úspory a rozumná rozpočtová politika. Veřejnost je třeba přesvědčit, že druhé místo je také krásné. I druhým místem lze dokázat, že máme zájem na podpoře vzdělání. Nakonec je to přeci vklad do našich dětí, do budoucnosti.