Poděkování jmenovitě patři váženému onkologovi a senátorovi profesoru Janu Žaloudíkovi a senátorovi Vladimíru Drymlovi, předsedovi parlamentní komise pro kontrolu BIS a poslanci Richardu Dolejšovi, poslancům Jiřímu Šlégrovi a Stanislavu Humlovi, římskokatolickému knězi a osobnímu tajemníkovi arcibiskupa Duky Miroslavu Badalovi a starostovi Hostivice Jaroslavu Kratochvílovi. Poděkování dále patří kolegům Davida z lékařského prostředí a řadě jeho přátel a sousedů v Hostivici, kteří jeho i jeho rodinu dobře znají.

Ačkoli se tak často skloňuje ona známá presumpce neviny, David už trestán je a to celé tři měsíce. A kvůli čemu? Do této chvíle bylo v kauze Buštěhrad vyslechnuto více než 20 svědků, ani jeden z nich však nepotvrdil obvinění vznesená proti Davidu Rathovi. Středočeský kraj nechal vypracovat nezávislý znalecký posudek, který jasně říká, že k žádnému předražení veřejné zakázky na rekonstrukci zámku Buštěhrad nedošlo. Není to snad důvod k tomu, aby byl David vyšetřován na svobodě?

David byl vždy zvyklý pracovat do pozdních večerních hodin, schůzka střídala schůzku, byl plný dobrých nápadů. Některé s pomocí svých kolegů a přátel realizoval, jiné byly v plánu. Výstavba a rekonstrukce domovů důchodců a mateřských škol, zavedení studijních stipendií a proplácení jízdného pro studenty, proplácení regulačních poplatků pro sociálně slabší, otevření nových výjezdních stanovišť záchranné služby, zavedení zubních pohotovostí v krajských nemocnicích, otevření pavilonu akutní medicíny a domova důchodců v kladenské nemocnici, otevření gymnázia v Hostivici či založení tradice v pořádání gurmánského, pivního a filmového festivalu, to je jen malá ukázka všeho dobrého, co David během svého působení v roli hejtmana udělal pro Středočeský kraj. Přáli bychom si, aby se na to nezapomínalo. Dnes se některé tyto projekty zpochybňují, za Buštěhrad je vystaven trestnímu stíhání. Doufejme, že ti, co dnes halasně vykřikují a odsuzují, dokážou vybudovat v kraji nové pracovní příležitosti, zajistit pro podnikatele práci a přivést do kraje nové lidi.
Nyní je David už tři měsíce ve vazbě, zavřený mezi čtyřmi stěnami, jednou za den může na chvíli ven, jediným spojením se světem je malá televize na baterky. Psychické strádání se projevilo na jeho zevnějšku, za tři měsíce ve vazbě zhubnul už 13 kilo, je sužován depresemi, úzkostí a strachem o své blízké. Nás, svoji rodinu vidí jednou za 14 dní, mnohé z jeho dopisů nám dosud nedorazily, ačkoli policie má na jejich kontrolu dva týdny a on je ve vazbě už tři měsíce. Má to snad být další způsob, jak týrat otce dvou malých synů, které miluje?