Kostely vždy byly místem společné modlitby, ale také místem, kde pronásledovaní nacházeli útočiště. U nás se v chrámu páně v Boleslavi snažil marně zachránit Svatý Václav, v Anglii se královna Alžběta z Woodville ukrývala po smrti manžela krále Eduarda IV. před trůnuchtivým švagrem ve Westminsterském opatství. V Rusku se v jednadvacátém století rozhodly mladé matky volat v pravoslavném kostele Krista Spasitele po svobodě. Udělaly to po svém a proti dobrým zvyklostem. Ale neporušily tím žádný zákon (což právě v zemi, kde byla církev v posledním století vytlačována na okraj společnosti, není ani divu). Odsoudit v takové situaci obviněné k nepodmíněnému trestu je soudní zvůle.
Nevím nic o soudkyni Marině Syrovové, nevím nic o jejím náboženském cítění a o hloubce její víry. Nevím proto, nakolik se jí mohly dotknout věty typu „Bohorodičko, vyžeň Putina“, nebo „Hlava KGB – hlavní svatý – vede demonstranty do vězení.“ Přesto si jako křesťanský demokrat dovolím zpochybnit její výnos, že mladé ženy motivovala pro jejich vystoupení „náboženská nenávist“ a že se „dopustily svatokrádeže a znesvěcení“, nebo dokonce, že „urazily Boha“. Myslí-li to vážně, musí soudit a odsoudit patrně desetitisíce nenávistí skutečně hnaných komunistů, kteří kostely dokonce bouraly se zemí. Nebo jde o něco jiného?
Samozřejmě. Jde o zastrašování politické opozice, která je podmínkou demokratického režimu. Ten kremelský eliminuje kritiky z řad politiků i veřejnosti. Občanům vzkazuje: dejte si pozor, do našeho lesa nechoďte a raději ani nevolejte. Členky Pussy Riot se nebály a volaly. Kdyby je za jejich vystoupení žalovali dotčení farníci a soud by mladým ženám nařídil odčinit narušení modliteb a pořádku na veřejných pracích, nebylo by co namítat. Jenže hlavním žalobcem a soudcem je stát a trest se dotkne především dětí odsouzených. A to odsouzených, na něž je díky jejich provokativnímu číslu upřen pohled celého světa. Mrazí mě proto při pomyšlení na politické procesy, o nichž zahraniční veřejnost ani neví - kolik jich je a jaké tam asi padají tresty?
Ve středověké Anglii mohl zločinec získat chrámový azyl až na měsíc, pak musel co nejrychleji opustit zemi a bez svolení krále se nevracet. Současné Rusko tak daleko ještě není.
Vyšlo na blogu Aktuálně.
Psali jsme:
MUDr. Zuzana Roithová, MBA
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Roithová - profil
