Řada komentátorů je odbyla jako potvrzení německého cíle jednotné Evropy pod svým vedením, ale to je tak zkratovité sdělení, že zahrazuje podstatu poselství a jeho souvislostí. Jako kandidátka na prezidentku České republiky považuji za vhodné s k tomu vyjádřit.
To, co profesionální naháněče strachu a nevraživosti pobouřilo nejvíce, je fráze, že potřebujeme více Evropy, a to i ve formě politické unie. Takto položeno to opravdu nahání trochu strach - pokusů o univerzální impéria jsme měli řadu, důvěra v centrální byrokracii je sice často větší než v národní orgány, ale přesto není vysoká, řeči o integraci jsou tedy jen skrytým tahem Německa po hegemonii a vládě. Na něčem takovém se nemůžeme podílet, a to ani aktivně, ani pasivně - pouze musíme kritizovat a těšit se na to, že si budeme moci zvolit tak nízkou rychlost integrace, až se úplně odintegrujeme, ideálně kamsi daleko ze střední Evropy a jejích historických a hospodářských vazeb a tradic.
Ale kancléřka nemluvila jako pangermánská valkýra, ale jako žena, kterou intenzivní zkušenost a praxe i současné tlaky a krize jasně utvrdily v myšlení, že je potřeba méně Německa. I méně Francie, Británie, Řecka či Česka. Samostatně totiž nedosáhneme ničeho, samostatné ekonomiky jsou iluzí, větší spolupráce nezbytností. Angela chce více Evropy, která bude znamenat kvalitnější dohled, otevřenější spolupráci a vzájemné sdílení suverenity. A zároveň, jako velmi zkušená a schopná politička ví, že EU a myšlenka integrace je dnes v hluboké krizi. Protože má demokratický deficit, protože ti, kterým mají státy i jejich unie a předpisy a zákony sloužit, obyvatelé a občané Evropy, jsou vůči cizímu a nepochopitelnému Bruselu nevraživí. A bez jejich pochopení a vůle nepůjde dál ne jenom vzdušný integrační projekt byrokratů či politiků, ale celá idea spolupráce Evropanů a Evropanek. Proto je potřeba mluvit o politické, tedy obecní, společné unii. Unii, kterou budou občané akceptovat a o které budou debatovat. Je možné vést debatu o tom, kterým směrem má být Evropa kormidlována, jaká má být barva a rozložení lehátek na palubě a podobně - ale musíme ukončit spory o tom, zda vůbec tuto společnou loď potřebujeme, když umíme krásně šlapat vodu sami.
Ve větách Merkelové jsou také slova, která je potřeba si všímat. "Graduálně" - tak má politická integrace postupovat. Ne revolučními zvraty a rychlými kroky, ale v debatě a po souhlasu účastníků. "Kompetence" - v Evropě nemá být všemocná centrála, ale centrum, které spravuje společně sdílené kompetence, kterých se členské státy vzdají.
Oba tyto termíny vyžadují jednu věc - naší účast. Naše republika se účastní jednoho ze tří hlavních štěpných témat Unie - jsme v Schengenu, ale ne v eurozóně (byť naše koruna i ekonomika je na stavu eura zcela závislá), a odmítli jsme se z prestižně-nejasných důvodů přidat k fiskálnímu paktu. Nemyslím, že to je dobře a jako prezidentka budu prosazovat nejen, abychom se spálenou převodovkou zůstali na okraji integrační dálnice, ale především to, aby o současnosti a budoucnosti integrace byla v naší zemi vedena racionální a vzájemná debata, která povede nikoli k rozdmýchávání vášní a strachu, ale k větší informovanosti a odpovědnosti nejen za sebe, ale i za ty druhé. Vždyť kdo dnes připomíná, že politická unie není z nebe spadlá věc, ale cíl, kterému Evropané směřují již přes padesát let, a ke kterému jsme se v roce 2004 přihlásili v jediném referendu, které nám politické špičky dovolily?
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
MUDr. Zuzana Roithová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
