Nabízí navíc nečlenským státům, že se mohou připojit, pokud budou chtít. Každá země stojící mimo eurozónu musí tedy důkladně zvážit, jak zareagovat. Důležitým kritériem je pro každý stát jeho představa o tom, jaké místo chce v Evropě zaujímat. Možností je víc, jak lze demonstrovat na britském, polském a českém příkladě.

Velká Británie účast na reformním procesu pod tlakem londýnské City a domácích euroskeptiků odmítla a nyní se spekuluje nejen o jejím dalším vztahu k eurozóně, ale i o jejím setrvání v EU. Eurozóna ještě nemá vyhráno a bude se dál nějakou dobu potýkat s krizí. Šance, že nakonec vyjde z této krize posílena, je však po uplynulém týdnu zase o něco větší. Bude postupně směřovat k fiskální a politické unii, ale již bez účasti Velké Británie. Pro britský vliv v Evropě a ve světě to bude v dlouhodobém horizontu znamenat zcela jistě újmu. Přesto bude mít Londýn i dál velký význam jako jedno z center finančního světa. Britové zůstanou nezanedbatelnou mocenskou a vojenskou veličinou mimo jiné díky zvláštní vazbě na USA.

Poláci také nejsou členy eurozóny, avšak přemýšlí o vzniklé situaci diametrálně jinak: uvnitř EU vzniká nové společenství, které má své jádro v eurozóně. Doposud se rozhodnutí týkající se společného rozpočtu EU, legislativy a vnitřního trhu Unie přijímala společně všemi členy. Do budoucna si členské státy eurozóny budou chtít řadu otázek ujasnit mezi sebou ještě před tím, než budou do rozhodování zapojeni ostatní členové EU. Poláci se proto sebevědomě přihlásili k plánu na přijetí eura, i přes současné problémy eurozóny. Vědí, že když evropský vlak s jednotnou měnou nabírá na rychlosti, v budoucnu nebude už tak snadné do něj nastoupit. Polská vláda totiž chápe jednotnou měnu jako civilizační projekt a nikoli jen jako finančně-hospodářský nástroj.