Oč se vlastně u pomazánkového másla s třicetiletou tradicí jedná? V komunistickém Československu se často stávalo, že občas chyběl ten nebo onen výrobek, či surovina. Výsledkem centrálního plánování v mlékárénském průmyslu byly fronty na smetanu, máslo nebo sýr. Někdy v 80. letech minulého století vzniklo jako náhražka skutečného másla tzv. pomazánkové máslo, které mělo nedostatek na trhu pokrýt. Navíc se tehdy začalo více mluvit o racionální výživě a produkty s nízkým obsahem tuku se začaly z centrálních míst propagovat. Pomazánkové máslo si ihned našlo své spotřebitele, kteří jej kupují dodnes, proti čemuž nelze zhola nic namítat. Jejich oblíbený výrobek z českého trhu jistě nezmizí, jak se nás snaží vystrašit rozhořčení výrobci.

Negativní emoce v českých diskusích směřují zejména proti EU, ale také proti slovenským mlékařům, kteří tento československý produkt již před lety pojmenovali podle skutečnosti a podle pravidel jednotného vnitřního trhu. Tím, že Slováci název změnili, ale čeští výrobci nikoli, vznikla jim konkurenční nevýhoda, kterou požadovali odstranit. A soud jim dal zapravdu. Toť vše. Celý nacionalisticky podbarvený humbuk kolem změny názvu jednoho výrobku je zkrátka jen mnoho povyku pro nic.

Je pochopitelné, že českým mlékařům se výrok soudu nelíbí. Zarážející je, že naše média neuvádí na pravou míru rozhořčené výroky českých producentů na adresu EU, ale i na adresu českých diplomatů v Bruselu za jejich údajnou neschopnost českou „specialitu“ ubránit. Lze se však střízlivě ptát, zda pomazánkové máslo skutečně představuje součást našeho kulturního dědictví do té míry, že je třeba, aby mu byla udělena názvoslovná výjimka. Podle mého názoru nikoli. Výjimka se poskytuje obvykle krajovým specialitám, jakými jsou například koňak nebo šampaňské, které mohou pocházet právě jen z oblasti Cognac nebo Champagne.