Nyní se na absenci základního dokumentu koaličního vládnutí rozpomněla TOP 09 povzbuzená relativním úspěchem Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek požaduje český podpis pod fiskální pakt EU jako podmínku uzavření koaliční smlouvy. ODS, která utržila v posledních týdnech velké ztráty, podezřívá Kalouska z pokusu o vyvolání předčasných voleb, ve kterých by TOP 09 převálcovala ODS a stala se tak vedoucí silou na pravici. Avšak TOPka na pilu příliš netlačí. Pokud by skutečně byla důsledně proevropská, jak o sobě tvrdí, už dávno by musela vládu opustit. Nyní si bere fiskální pakt jako rukojmí a testuje, jak je ODS ochotná riskovat.

Samotná Peake pochopila požadavek na připojení k fiskálnímu kompaktu EU ze strany TOP 09 po svém, a sice typicky peakovsky. Podle ní jde pouze o další rundu vyjednávání, co komu a za kolik. Jestliže prý Kalousek otevírá další otázky, bude LIDEM otevírat na oplátku svá témata a prohlásí je také za podmínku nové koaliční dohody!

Zamyslíme-li se nad tím, jak definovat dokument zvaný koaliční smlouva, vyjde rychle najevo, proč naší vládnoucí „elitě“ do nynějška žádné písemné ujednání nechybělo.

Koaliční smlouva obvykle definuje podmínky a cíle spolupráce politických stran, které po volbách daly dohromady většinu poslaneckých mandátů a chtějí kooperovat během daného volebního období.

Cíl našich vládních politických stran je po prosazení církevních restitucí a penzijní reformy jednoduchý a jasný: vydržet u moci až do konce volebního období, a to bez jakýchkoli podmínek. Není nutno dodávat, že k bezpodmínečnému a bezcílnému vládnutí žádné smlouvy netřeba.

Nejvýstižněji to vyjádřila sama vicepremiérka Peake, když pro Mediafax.cz uvedla: „My jsme strana liberální. Nevadí nám žít na psí knížku na hromádce,“ a nevyloučila, že koaliční smlouva vůbec podepsaná nebude.

Jak celá licitace dopadne, lze předpovědět poměrně snadno. Neexistence koaliční smlouvy bude pro tento způsob vládnutí asi přece jen tou nejlepší volbou: veřejnost aspoň nebude vědět, k jakým prioritám se vláda verbálně hlásí a jaké poměry mají panovat mezi jednotlivými koaličními subjekty. Bude se zkrátka handlovat vždycky nanovo a podle momentálního rozložení sil. Rozhádanost koalice a všudypřítomná paranoia uvnitř vlády sice zůstanou rušivými faktory, ale jeden společný zájem vždy nakonec převáží. Vládnutí na psí knížku bude bohužel pokračovat až do dalších voleb. Pokud nově zvolený prezident nerozhodne jinak.