Naše vláda však vnímá, v duchu své ideologické zaslepenosti, nezaměstnanost jako problém neschopných jednotlivců, místo aby se aktivně snažila trh práce pozitivně ovlivnit. Údajem, který hovoří za vše, jsou od roku 2010 stále se snižující výdaje státu na politiku zaměstnanosti. V jejich rámci byla aktivní politika zaměstnanosti redukována nejvíce – ve srovnání s vyspělejšími státy EU jsme (v procentuálním vyjádření) na desetině jejich výdajů!

Zažíváme nebývalý ekonomický pokles, který je bohužel z velké části výsledkem diletantské hospodářské politiky Nečasovy vlády. Až ve druhé řadě jej lze připisovat hospodářské krizi. Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že naši sousedé navzdory krizi dosahují lepších ekonomických výsledků než Česká republika?

Ekonomický pokles produkuje stále více nezaměstnaných a v té souvislosti se jasně rýsuje několik kolosálních problémů pro budoucnost:

1/ Vláda odmítá chápat nezaměstnanost jako reálný problém občanů, který je třeba řešit konkrétními opatřeními na trhu práce a promyšlenými zásahy ve prospěch oživení ekonomického růstu. Ptáte se, proč se to u nás jednoduše nedělá stejně jako jinde v západní Evropě? Odborníci na trh práce z TOP 09 a ODS národu s oblibou sugerují, že nezaměstnaní jsou zpravidla tzv. „nemakačenkové“, se kterými je třeba zatočit, protože je jejich hlavním cílem zneužívání dávek (viz povinná docházka nezaměstnaných na Czech pointy kritizovaná ombudsmanem jako ponižující šikana). Jimi vykreslovaný obrázek českých nezaměstnaných, kteří si vesele užívají dávek v nezaměstnanosti, se však míjí skutečností: podporu v nezaměstnanosti totiž dostává jen čtvrtina lidí, kteří jsou nezaměstnaní. Průměrná výše této podpory u nás dosahuje asi 6700 Kč, což znamená, že řada lidí se bez dodatečné státní sociální pomoci ani neobejde. Do pasti chudoby a exekucí následně upadá stále více osob.