Taková  je výchozí pozice České republiky na začátku roku 2012. Převážnou  část exportu ovšem tvoří vývoz kolových vozidel, bankovní sektor ne zcela plní svoji primární funkci, tedy financování  ekonomiky, ale žije tak trochu svým vlastním životem. Pražská burza dnes nehraje ani v rámci střední Evropy žádnou významnou roli. Dotace z evropských fondů, které jsou mnohdy užívány na nepodstatné projekty, nevytvářející novou hodnotu,  do značné míry deformují trh a vzhledem k podmínce spolufinancování z místních zdrojů často zbytečně odčerpávají  finanční prostředky, které by bylo možno vynaložit účelněji. Ostatně tohle často vnímáme  i při sestavování rozpočtů městských částí. V současné době  ovšem stále ještě  převažují pozitiva nad negativy.

Jaké jsou perspektivy  konkurenceschopnosti naší republiky , to bylo stěžejním tématem přednášky Františka Laudáta. V první části  načrtnul  jakýsi fiktivní hospodářský a společenský vývoj příštích desetiletí, nedojde-li  v dohledné době k zásadním reformám. Nepříznivý demografický vývoj povede ke stárnutí populace a s odchodem silných populačních ročníků „Husákových dětí“, za které nebude náhrada, pak dokonce hrozí vznik jakési gerontokracie. I vzhledem k nedůsledně provedené penzijní reformě dojde k poklesu životní úrovně většiny obyvatel a velká část politických stran neodolá pokušení podbízet se především právě starším občanům,  v nichž bude spatřovat voličskou většinu. Toto ovšem nebude možné bez  zvyšování daňové zátěže, jejímž důsledkem pak bude utlumení podnikatelské aktivity, odchod nejen zahraničních investorů, ale navíc i mladých produktivních lidí, ztráta konkurenceschopnosti naší ekonomiky a  hospodářský úpadek. Je známým faktem, že žádná ekonomika nikde na světě nezbohatla díky vysokým daním a dotacím veřejného sektoru. Výsledkem tohoto „černého“scénáře je chátrající země, která nebude schopna udržet ani svůj kulturní odkaz.