Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, přesto či právě proto, že pan předseda vlády byl opakovaně vyzýván, aby po další opakované vládní krizi související se jmenováním a téměř okamžitým odvoláním Karolíny Peake z funkce ministryně obrany předstoupil před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry vládě, tohle neučinil.

Zároveň jeho kontrasignace pod slušně řečeno nepovedenou amnestií prezidenta Václava Klause pouze potvrdila, jakým způsobem se současná vláda staví k občanům České republiky, proč u nás nevládne spravedlnost, ale vládne špatná nálada široké veřejnosti. A není se co divit. Reálná politika současné vlády představuje sociální bezvědomí a současnou demontáž sociálního státu. Za vaší vlády došlo k zdegenerování české politiky a k praktickému rozkladu sociální soudržnosti naší společnosti. Přes všechny vládní škrty jsou přitom ekonomické výsledky naší země horší, než odborníci čekali, a naše země se potácí v recesi. A lidé se již nemohou dívat na politiku, kde zločinci jásají a okradení pláčou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, abych vám usnadnil rozhodování před vlastním hlasováním, předložím vám dva konkrétní příklady, které ukazují, proč nelze nadále podporovat současnou vládu.

Příklad první. V prosinci loňského roku jsem obdržel odpověď pana premiéra na moji ústní interpelaci ve věci politické korupce v přímém přenosu. Pouze připomenu, že můj dotaz směřoval na tehdejší mediální spekulace týkající se politických trafik pro tři rebelující poslance Občanské demokratické strany - Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu. Pan premiér mi v písemné odpovědi sdělil - cituji: "Vaše spekulace o možném pozadí odchodu poslanců z Poslanecké sněmovny a údajné politické korupci musím odmítnout. V kuloárech se povídá ledacos a bylo tomu tak vždycky v minulosti." Dále cituji: "Vaše úvahy o politických trafikách považuji za tendenční, které se opakují s železnou pravidelností po každých volbách či personálních změnách na jakékoliv úrovni."

Dnes podle veřejně sdělených informací byl bývalý rebelující poslanec Marek Šnajdr jmenován do dozorčí rady státní firmy Čepro, kde by se měl stát jejím předsedou. Další bývalý poslanec Ivan Fuksa nastoupil do Českého aeroholdingu na pozici vrchního ředitele pro strategii a rozvoj. A také byl zvolen místopředsedou jejího představenstva. Poslední z rebelujících exposlanců Petr Tluchoř by měl údajně získat post v polostátní skupině ČEZ.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, první místopředseda vlády a kandidát na prezidenta republiky Karel Schwarzenberg se v záležitosti těchto personálních trafik vyjádřil takto - cituji: "To byla poměrně levná cena, protože jinak by škody pro stát, kdyby zákony neprošly, byly mnohem větší.". Dále cituji: "Bylo to od nich prachsprosté vydírání, ale tomu v politice člověk někdy podléhá.". Dále podle článku "O Fuksovi jsem věděl samozřejmě", otištěného v Lidových novinách dne 20. prosince minulého roku, pan ministr zahraničních věcí potvrdil, že o těchto politických obchodech věděl, tak jako o nich věděl pan ministr financí Miroslav Kalousek.

Z toho usuzuji, že o nich musel vědět i pan premiér Nečas. Existují tudíž značné rozpory mezi vyjádřením dvou nejvyšších představitelů současné vlády, ze kterých vyplývá, že buď lže pan premiér Nečas, nebo neříká pravdu pan první místopředseda. Ptám se, kdo z nás může věřit této vládě, kdo z občanů České republiky jí může důvěřovat? Odpovězte si, prosím, svým svědomím.

Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, příklad druhý, týkající se vlastní amnestie. Od samého počátku si premiér, vláda i poradci pana prezidenta přehazují svoji spoluzodpovědnost za přípravu a provedení amnestie jako horký brambor. Ona totiž tato amnestie horkým bramborem je, protože dala velmi podivný vzkaz veřejnosti. Vzkaz, že spravedlnost se v naší zemi nenosí a že podvodníci a korupčníci nebudou potrestáni.

Jedním z problémů takto široce pojaté amnestie je skutečnost, že přes deklarace vicekancléře prezidenta republiky Petra Hájka a ředitele politického odboru Ladislava Jakla, že se jedná o bagatelní trestné činy a že nesmí jít o recidivisty, realita je jiná. Uvedu dva konkrétní případy propuštěných osob.

Amnestovaný 28letý muž má za tři dny na svědomí tři loupeže, kdy přepadl s nožem v ruce prodavačku, ženu s dítětem v autě a taxikáře. Pak se ještě vloupal do kanceláře firmy, do budovy školy a Elektro Worldu. Byl dopaden a odsouzen na deset měsíců nepodmíněně. Připomínám, že tento muž byl již několikrát trestně stíhán.

Případ druhý. Amnestovaný vězeň, který pobýval za mřížemi s přestávkami od roku 2006, nezvládl pobyt na svobodě a oběsil se, protože se nedokázal vyrovnat s tím, jak bude žít dál.

Ptám se: to je to občanské smíření s těmi, kdo jednou přešlápli? To byla ta druhá šance, o které mluvil pan prezident a jeho poradci?

Mimochodem si dovolím uvést ještě jednu závažnou poznámku a je škoda, že tady není paní ministryně Müllerová. Tato diletantsky připravená amnestie nyní dopadá dokonce i na matky s dětmi, protože z důvodu značného náporu amnestovaných na úřadech práce tyto nestíhají vyplácet mateřské příspěvky. Tím dostávají matky, zejména samoživitelky, do svízelné životní situace.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, lidé v naší zemi chtějí cítit alespoň elementární spravedlnost ve společnosti, ale to jim tato vláda nedává a zřejmě nikdy nedá. Neschopnost vlády řešit základní hospodářské a ekonomické problémy země přispívá k tomu, že Češi, Moravané a Slezané začínají být z politické reality už unaveni. Tato únava pramení zejména z toho, že lidé mají pocit, že jejich hlas není slyšet, že jejich názor je ignorován a že demokracie končí a začíná pouze volbami a zvolením.

Schází společenský hodnotový systém, společný cit pro spravedlnost a rovnost před zákony České republiky.

V závěru svého vystoupení chci zakončit citací Tomáše Bati z roku 1932, jehož výrok charakterizuje současnou situaci v naší společnosti a zejména stav vládnutí Nečasovy vlády: "Příčinou krize je především morální bída. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit, a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými, ji však překonat nelze. Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dnes máte všichni šanci tuto důvěru veřejnosti nezklamat. Jděte osobním příkladem a podpořte nedůvěru této vládě. Vládě, které nedůvěřuje většina naší populace a za které dochází k ekonomickému a morálnímu úpadku a ke krizi klasické parlamentní demokracie.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)