Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mám důvodné obavy, že letošní podzim se do koaliční historie zapíše svou legislativní smrští. A co hůře, smrští zákonů, které jsou sice hrdě označovány za nezbytné reformní kroky, ale ve své podstatě jsou jen škrty a restrikcemi výdajů. Každá reforma by měla změnit nefunkční systém, posunout jej a zlepšit současný stav. Předkládané návrhy zákonů však jen bourají a tvrdě zasahují do osvědčených funkčních systémů, a nejsou schopny je nahradit systémy novými, lepšími, strukturálně a koncepčně provázanými.

Uvedu jeden z mnoha příkladů špatné koordinace a nekoncepčnosti legislativních úprav. Ministerstvo financí se v připravované daňové reformě chystá zrušit zhruba čtvrtinu ze současné stovky tzv. daňových výjimek. S plným vědomím a souhlasem MPSV je jednou z rušených výjimek i sleva na daních z příjmu zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením. Ruší se tak velmi jednoduchý, efektivní a po dvě desetiletí účinný nástroj podpory zaměstnávání těchto osob.

Ve stejné době, v září 2011, stejné ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo k připomínkování úvodní zprávu ČR o opatřeních, přijatých k plnění závazků podle úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Na straně 69 uvádí: V neposlední řadě jsou k zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce zaměstnavatelé motivováni prostřednictvím slev na daních z příjmů. Kde je tedy pravda? Jen o několik řádků níže stejné ministerstvo hovoří o podpoře zaměstnávání osob s těžším zdravotním postižením prostřednictvím příspěvku na zřízení chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen.

Ale v letošním roce tento systém funguje jen na papíře. Proč? Důvodem je nedostatek finančních prostředků a vysoké náklady na reformu úřadu práce. Z čeho podporovat vznik nových chráněných míst, když je třeba podporovat vznik nových úřadů. A bylo by možné pokračovat.