V minulých dnech rozhodlo ministerstvo kultury, že dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze za kulturní památku neprohlásí. Probíhala k tomu řada jednání. Nejdříve povolil demolici svým rozhodnutím památkový odbor magistrátu. Památkáři z ministerstva však shledali jeho stanovisko jako nezákonné a o půl roku později ho zrušili. Překročili však lhůtu, během které to mohli učinit. A tak následovalo jednání a rozhodnutí rozkladové komise ministerstva kultury, jež rozhodnutí ministerských památkářů doporučila zrušit. Tehdejší ministr Jiří Besser stanovisko komise potvrdil. Odborníci následně podali návrh na prohlášení domu za kulturní památku. Na konci řízení úředníků však padlo rozhodnutí, že přestože dům vykazuje vysoké umělecké, urbanistické a architektonické hodnoty, památkou nebude.

Cesta k jeho zbourání a k výstavbě nové budovy je tedy otevřena. Nepomohly protesty veřejnosti i odborníků, kteří apelovali na ministerstvo a zodpovědné úředníky, aby neupřednostňovali zájmy soukromých investorů nad zájmy ochrany kulturního dědictví a památek. Proti zbourání jsme vystupovali i jako komunističtí zastupitelé ve výboru a na jednáních Zastupitelstva hl. m. Prahy. Všechny argumenty, protesty a demonstrace však, jak je vidět, šly do prázdna. Majitel tak nyní může požádat o demolici domu, který k obrazu Václavského náměstí od nepaměti patří a který je součástí pražské památkové rezervace, a na jeho místě začít stavět dům nový, „moderní“. A nejenom to. Podle rozhodnutí magistrátu může majitel zbourat s nárožním domem dvorní přístavby hotelu Jalta i torzo bývalé Akciové tiskárny, z níž zbyla jen část fasády. Dřívější majitel objektu totiž tiskárnu zboural a až poté požádal o zrušení její památkové ochrany. Ministerstvo kultury mu vyhovělo, neboť v té době už nebylo co chránit.

Opět tak vyhrála představa zisku nad úctou ke kulturnímu dědictví. Zbourat se dá leccos, to je jednoduché. Vznikne však nevyčíslitelná škoda, kterou nelze napravit a změnit. A to všechno pro naplnění zájmů kohosi…