Navzdory všem možným spekulacím, které se již objevily, nehodlám přestoupit do jiné politické strany. Důvodem k mému odchodu je dlouhodobá nespokojenost se směřováním strany a zejména pak situace, do které dospěla ODS v regionech.

Tato má nespokojenost není stará dny či týdny, trvá již poměrně dlouho. Během posledních let ODS mnohokrát jednala v rozporu se svými principy, v rozporu s mým přesvědčením. Nechtěl jsem však jednat zbrkle a odcházet uraženě. Proto tak závažný krok činím s odstupem, ale zároveň dostatečně dlouho před vyhlášením vnitrostranických primárek – to abych předešel spekulacím o důvodech mého odchodu.

Názorové obraty

Byl jsem velmi roztrpčen, když se ODS rozhodujícím způsobem zasadila o přijetí Lisabonské smlouvy. Nejde jen o smlouvu samotnou, jde o obrat, který tehdy ODS učinila. Nelze nejprve s velkou pompou odsouhlasit na Kongresu zákaz přesunu dalších pravomocí do Bruselu a při nejbližší příležitosti udělat pravý opak. Takto zásadní změna postoje vedla u velké části členů ODS k rezignaci na aktivitu a oslabila jejich identifikaci s ODS.

Dalším příkladem pro mne nepřijatelného názorového veletoče bylo, že mezi zákonodárci ODS byli tací, kteří hlasovali pro zvýšení podílu biosložek v pohonných hmotách proto, že to slíbili jedné zájmové skupině. S tím se nemohu smířit stejně jako s tím, že daňové změny se pomalu přeměňují v pouhé zvyšování daní. Některé zásady je prý třeba trochu ohnout, když máme tu krizi. Ale zásady jsou podstatné právě proto, že se nemění, že se nepřizpůsobují okolnostem.