Vážení přátelé, sestry a bratři,

téma mého příspěvku vyjadřuje přesvědčení, že máme v naší politice, naší zemi nedostatek správných hospodářů, tak jako pověstné soli. Být hospodářem (nebo hospodyňkou), to znamenalo na venkově ještě v minulém století zastávat určité principy, postoje. Být viditelný a čitelný před ostatními lidmi, držet slovo a mít náležité dovednosti - hlavu otevřenou a selským rozumem obdařenou.

Vzpomeneme-li na historii, máme mnozí před sebou mnoho literárních i historických postav, může to být sedlák a písmák F. J. Vavák, F. L. Věk nebo Jan Cimbura a další postavy v dílech J. Š. Baara, vynikajícím příkladem je František z filmu Všichni dobří rodáci a mnozí další.

Co mají tyto vzory společného a proč je chci zmínit právě v souvislosti s naší politikou, kterou dnes představujme na své ideové konferenci? Pokusím se to v několika postřezích ozřejmit.

Dobrý hospodář má své místo tam, kde jsou jeho kořeny. Nemusí to být vždy grunt s polnostmi, ale je to místo, které mu je domovem. Je to místo s jeho prací, s jeho blízkými, rodinou. Ví, že to, co mu odkázali jeho předkové, ho zavazuje k tomu, jejich dosavadní dílo nezkazit, ale rozvíjet a zvelebovat pro své potomky. Mít své kořeny, to znamená uvědomovat si, že jsme v životě na cestě, ale máme se kam vracet! Jsou i jiné hodnoty než tržní hospodářství a konzumní způsob života.