V souladu s usnesením k evropské strategii snižování množství plastového odpadu v životním prostředí, chce nyní Evropský parlament do roku 2020 zakázat nejnebezpečnější plasty, což se dotýká i plastových sáčků a tašek na jedno použití. Co na to řetězce? Oblíbeného marketingového tahu se budou nerady zbavovat. Nečekejme dalších deset let, než se otrávíme vlastním odpadem. Začněme u sebe a přemýšlejme. Proč?
Plastový kontinent
Za mých školních let jsme se učili, že kontinentů je pět – Evropa, Asie, Amerika, Afrika a Austrálie. Dnes se k nim řadí i Antarktida a zdálo by se, že pět a jedna je šest. Jenže v posledních letech je čím dál častěji skloňován pojem „sedmý kontinent“. Sedmý kontinent, který je šestkrát větší než Francie, netvoří lesy, travnaté pláně, hory, nedá se po něm chodit, nedá se tam žít. Sedmý kontinent je tvořen desítkami milionů tun odpadu a vznikl z lidské bezohlednosti, zbytečného plýtvání a pocitu, že se některé věci mohou obejít bez důsledků.
Když kupujeme ryby, snažím se vybírat ty, které jsou uloveny ve volném moři a nepocházejí z uzavřených chovných farem – granule, antibiotika a tak, znáte to. Jenže je v tom vlastně rozdíl? Mnoho studií ukázalo, že běžně konzumované mořské ryby, jako jsou sledi a lososi, obsahují znepokojivé množství toxických látek, především polychlorovaných bifenylů – a tady je máme, naše plastové sáčky a tašky, které tak nenasytně sbíráme u pokladen.
Řešení nadosah
Abychom tento problém řešili, nepotřebujeme Evropský parlament, který nám řekne, co máme dělat. Tuto věc jsme schopni řešit i na národní úrovni. Již dnes existuje funkční patent na výrobu sáčků z kukuřičného škrobu. Tento sáček se bez obtíží během pár let rozloží, aniž by po sobě zanechal jedovatou stopu. Podpora státu výrobě a zavádění těchto produktů by jistě bylo smysluplnější, než řepkové lobby nejmenovaných magnátů. Jde to. Jen v sobě musíme najít dostatek hrdosti a přijmout odpovědnost za vlastní svět.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radka Sitarová