A to nejenom těm úžasným čtrnácti medailistům, kteří získali v součtu deset cenných kovů, z toho čtyři zlaté, ale všem bez výjimky, protože dřeli, vydali ze sebe maximum a dobře reprezentovali naši republiku. Sám z vlastní zkušenosti vím, jak tenká je často hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Země, která uznává pouze vítěze, zůstane navždy malá.

Ve všeobecné euforii z dosaženého olympijského výsledku by však neměla zapadnout kritická situace, do které nejen české reprezentanty, ale celý sport, dostala laxní politická reprezentace naší země. Natočit medailistům pivo, jak to udělal ministr obrany Vondra, je sice hezké populistické gesto, ale naši sportovci by jistě daleko více ocenili, kdyby se neztrácely peníze v akcích typu Promopro apod. a naopak se investovaly do důležitých oblastí, mezi které sport bezesporu patří.

Je třeba si také uvědomit, že o deset českých olympijských medailí na hrách v Londýně se postaraly výrazné individuality. Jejich úspěch je výsledkem spojení talentu a píle, nikoliv obrázkem kvality sportovního tréninkového systému země. O tom daleko více vypovídají dosažené výsledky v soutěžích družstev a především v kolektivních sportech. Tam už totiž pouze s talentovaným jedincem nevystačíte.